Štítek: retroelementy

  • Líbivá a zrádná: Pravda o merle zbarvení

    Líbivá a zrádná: Pravda o merle zbarvení

    Populární barva s nepopulárními riziky. Rozplétáme genetiku merle.

    Obrázky publikovány s laskavým svolením paní Milady Jarošové, jejich vlastníka.

    Merle zbarvení u psů: krásné, ale geneticky složité

    Merle zbarvení patří mezi nejatraktivnější barevné vzory, které u psů můžeme vidět. Mnoho majitelů si ho zamilovalo na první pohled a ani chovatelé nezůstávají pozadu – spojení nesoucí gen pro merle jsou často velmi vyhledávaná.

    Teprve v roce 2006 se podařilo vědecky určit, kde se tato barva „skrývá“ v genetickém kódu. Změna se nachází na genu známém jako SILV (někdy také označovaném jako PMEL), do kterého se vložil tzv. retroelement, odpovědný právě za vznik merle fenotypu.

    Zavedení genetického testování však ukázalo, že merle není tak jednoduché, jak se zpočátku zdálo. U některých psů byly výsledky nejednoznačné a klasické metody testování, které fungují u jiných barevných variant, zde selhávaly. Až v roce 2018 vyšla studie, která na základě tehdejších poznatků nabídla komplexní vysvětlení všech variant merle zbarvení.

    Přestože je merle velmi oblíbené, není bez rizik – zejména pokud chovatelé nerozumí dobře genetickým zákonitostem. Správné plánování spojení je u merle mnohem náročnější. Pokud se narodí štěně se dvěma merle alelami (tzv. homozygotní merle), může se kromě výrazného vzhledu objevit i závažné poškození sluchu a zraku. Tito jedinci bývají často bílí, hluší a nevidomí.

    V tomto článku se proto podíváme na merle barvu podrobněji – co ji způsobuje, jaké varianty známe a proč je tak důležité ji při chovu opravdu dobře chápat.

    Skokani v DNA

    Schovávají se pod souhrnným názvem retroelementy. Většinou se jedná o zkopírovanou informaci z virové DNA, která se začlenila do DNA hostitele. Tyto elementy jsou protekčními mechanismy DNA a epigenetiky většinou poměrně dobře umlčovány. Navíc rozdělení genů na exony (většina genů je rozkouskovaná a ne pohromadě právě z tohoto důvodu, aby bylo obtížnější narušit funkci jakéhokoliv genu) a vmezeřené nekódující introny přispívá k tomu, aby se retroelementy „netrefily“ do genu jako takového.

    Jak ale vidíme u merle a genu SILV, občas se jim to povede.

    V našem případě se do genu vložil retroelement pojmenovaný SINE (short interspected element – krátký vmezeřený element). Ten se skládá z těla tohoto elementu a tzv. ocásku, polyA ocásku, který díky své rozdílné délce hraje zvláštní a podstatnou roli v konečném zbarvení psa (fenotypu jedince).

    PolyA ocásek vlastně prakticky popisuje jeho strukturu. Je to ocásek – konec elementu SINE, který se skládá pouze z adeninů (z Aček). S touto strukturou je náchylný ke špatnému přepisu (replikačním chybám). Špatný přepis ho dokáže zkrátit nebo prodloužit bez ohledu na původní genetickou informaci. A tím nám vznikla široká paleta odstínů merle. Pro genetické laboratoře je taková struktura poměrně výzva, jelikož se náročně stanovuje.

    Proč je epigenetika brzdí a jak

    V předchozím odstavci jsem zmínila, že retroelementy bývají poměrně dobře blokovány. Děje se hlavně za pomocí epigenetických pochodů, hlavně methylacemi. Netřeba v tom hledat vědu, název opět odpovídá tomu, co nastává v genetické informaci. Jde o připojení methylových skupin na tu část DNA před genem (v našem případě před retroelementem) na cytosiny (Cčka) v tzv. CpG ostrůvcích (nahromaděné kombinace cytosinů – Cčka a guaninů Gčka). Ty se nacházejí před geny nebo elementy a určují jejich činnost.

    Pokud je Cčko (cytosin) methylován (připojený na cytosin), nemůže plnit svou biologickou funkci v aktivaci genu a gen zůstane neaktivní.

    Obrázek je studiejní materiál on-line kurzu Epigenetic Control of Gene Expression, vyučující Dr. Marnie Blewitt
kurz je k zakoupení na: https://www.coursera.org/learn/epigenetics
    Obrázek je studijní materiál on-line kurzu Epigenetic Control of Gene Expression, vyučující Dr. Marnie Blewitt
    Kurz je k zakoupení na: https://www.coursera.org/learn/epigenetics

    Přenesu-li to do obrázkové varianty vypadá to asi následovně. Bílá lízátka jsou cytosiny (Cčka) nemethylované. Protože Cčka neztratily svou funkci, bude modrý gen za nimi fungovat. V druhé části obrázku jsou cytosiny methylované a lízátka zčernala. V takovém případě cytosiny nemohou plnit svou biologickou funkci a růžový retroelement je blokovaný a nepřepíše se.

    Tyto změny jsou vratné (reverzibilní) a spolu s věkem anebo působením chemických a jiných činitelů se mohou přepisovat a měnit. Hojně se využívá při popisu epigenetických ovlivnění chování anebo tzv. epihodinách určujících správný věk jedince. Obojí je založené na stejném principu.

    Revoluční práce, která obrátila život chovatelům naruby

    Teď víme, co má za následek merle zbarvení – retroelement SINE, který se vložil do genu SILV. A víme, že aby se mohl posouvat a působit neplechu jinde, musí být aktivní. Což ale díky epigenetických změnám (lízátkům) není a nemůže jinde mimo genu SILV škodit.

    Současná praxe, která udává výskyt až 6 merle alel a dominantní nemerle zbarvení, byla poprvé popsána v roce 2018. Stojí za ní společné úsilí chovatelů luisiánských leopardích psů po celém světě (a dalších plemen) a genetických laboratoří v Německu a ČR. Oficiální název zní – Merle phenotypes in dogs – SILV SINE insertion from Mc to Mh (český překlad Merle fenotypy psů – SILV inzerce SINE od Mc až po Mh).

    Původní alela (v angličtině wild type) genu SILV je dlouhá 171 bp (párů bazí, písmenek). Alely, kde je vložený SINE element se liší délkou polyA ocásku:

    • Mc délka 200 – 230 bp – kryptické merle
    • Mc+ s délkou 231 – 246 bp – kryptické merle +
    • Ma o délce 247 – 254 bp jako atypické merle
    • Ma+ je dlouhé 255 – 264 bp označené jako atypické merle +
    • M klasické merle čítající délku 265 – 268 bp
    • a harlekin merle označené Mh s celkovou délkou 269 – 280 bp.

    Všechny tyto varianty byly v rámci studie prokázány u tří plemen, sice luisianských leopardích psů, australských ovčáků a border kolií.

    V práci se podařilo také prokázat tzv. mozaicismus merle alel. V genetice je spíš okrajově zmiňovaným jevem a zde byl prokázaný u celých 16 % testovaných jedinců. Tedy rozhodně ne u malého množství psů.

    Popis jednotlivých merle variant

    Merle zbarvení má také svůj typický mód dědičnosti, který není příliš běžný. Odborně je pojmenovaný jako autozomálně nekompletní dominance. Když to polidštím, potom psi mající dvě stejné alely (homozygoti) jsou jinak zbarvení než jedinci mající dvě různé alely (heterozygoti). V tomto případě nedokáže dominantní alela (v přednáškách o ni hovořím jako o svalovci) kompletně překrýt informaci, kterou přenáší recesivní alela (z přednášek označovaná jako vědec) a projeví se obě dvě.

    Na obrázku jsou znázorněni typičtí zástupci zbarvení merle, jak se u nich fenotyp projevuje. Obrázek i text je převzat ze zmíněné práce (Langevin et al. 2018).

    Fotografie jednotlivých merle variant, převzato z (Langevin et al. 2018).
    Fotografie jednotlivých merle variant, převzato z (Langevin et al. 2018) https://doi.org/10.1371/journal.pone.0198536

    Obrázek A: kombinace m/m; V genu SILV není žádná inzerce SINE a gen má svou správnou funkci.

    Obrázek B: m/Mc; Žádný merle vzhled, žádná změna v barvě srsti ani jejím odstínu. Žádná změna ve zbarvení oka psa.

    Obrázek C: Mc/Mc; Žádný merle vzhled, může se projevit zasvětláním pigmentu. Pokud by se objevila změna v srsti, ta může vykazovat vybledlost anebo nahnědlý odstín, který vůbec nesouvisí s hnědým fenotypem b/b hlavně u dlouhosrstých jedinců. Žádná změna barvy očí, žádný pigment není vybělený na bílou barvu.

    Fotografie D: m/Mc+; Bez merle vzoru, nenastává změna barvy srsti nebo odstínu pigmentu. Žádná změna barvy očí. Žádný pigment není smazán na bílý.

    Pes na fotografii E: Mc+/Mc+; Opět bez vzoru merle, může se projevit buď beze změny barvy srsti a pigmentového odstínu. Případně může dojít k mírné změně zbarvení srsti – pigment se může projevit jako vybledlý nebo bezbarvý. Lze také někdy zaznamenat hnědavý odstín, který nesouvisí s barevnou kombinací b/b, zejména u dlouhosrstých plemen. Žádná změna barvy očí. Žádný pigment není vymazán na bílou barvu.

    Jedinec F: m/Ma; Sám je bez vzoru merle, může být bez změny barvy srsti nebo pigmentového odstínu. Případně se může projevovat zředěnou barvou, která nesouvisí s genotypem d/d a/nebo se může projevit hnědavý odstín, který není v barvě srsti a DNA vedený jako kombinace b/b. Může se projevovat světlejší podsadou, zejména u osrstěných plemen. Světlejší stínovaná místa mohou být viditelná na uších, krku, pod ocasem a v oblasti ocasu. Mohou být vyjádřeny modré oči. Žádný pigment se nevyběluje.

    Obrázek jedince G: Mc/Ma; Srst nemá vzor merle, může se vyjádřit beze změny na barvě srsti nebo pigmentového odstínu. Případně může vykazovat zředěný výraz srsti, i když kombinace ředících alel d/d není přítomna a/nebo se může projevit hnědavý odstín, který nesouvisí s genotypem b/b. Takový jedinec může mít světlejší podsadu (u dlouhosrstých plemen). Světlejší odstíny mohou být viditelné na uších, krku, pod ocasem a v oblasti ocasu. Mohou být vyjádřeny modré oči. Nedochází k vybělení pigmentu.

    Fotografie psa H: Ma/Ma; Nejčastěji zředěná barva, i když není přítomen genotyp d/d a/nebo se může projevit hnědavý odstín, který nesouvisí s genetickou kombinací b/b. Takový jedinec nese zředěnější odstín pozadí s malými plochami tmavších skvrn. Mohou být vyjádřeny modré oči. Žádný pigment není vymazán do bílé barvy.

    Pes I: m/Ma+; Merle vzor je tlumený, není ostrý a jasný nebo tak dobře definovaný jako u některých standardů plemene. Může se nejčastěji projevit jako barva zředěná, i když není přítomen genotyp d/d a/nebo má hnědavý odstín bez genetické kombinace b/b. Někteří psi mohou vypadat i bez merle vzoru, bez ředění a beze změny barvy srsti nebo pigmentového odstínu. Mohou být patrné modré oči. Nedochází k vymazání pigmentu na bílou barvu.

    Obrázek J: Mc/Ma+; Vzor merle je tlumený, není ostrý a jasný či jasně definovaný, jak mohou vyžadovat některé standardy plemene. Opět se projeví jako zředěná v barvě, i když pes nemá kombinaci d/d a/nebo se může projevit hnědavý odstín, který nesouvisí s b/b genotypem. Alternativně, někteří psi se mohou projevovat bez merle vzoru, bez ředění a beze změny barvy srsti nebo pigmentu. Takový jedinci mívají modré oči. Nedochází k vymazání pigmentu do bílé barvy.

    Jedinec na fotografii K: Mc+/Ma+; Má často zředěnou barvu, i když d/d není přítomno a/nebo se může projevit hnědavý odstín, který není v souvislosti s b/b. Více zředěné stínování pozadí s menšími a méně skvrnitými oblastmi. Jak alela Ma+ postupuje blíže k M variantě, může být přítomno nápadnější tvídové vzorování. Mohou se objevit větší plochy pevného pigmentu. Mohou být vyjádřeny modré oči. Některé pigmenty s vysokým počtem písmenek (bazí) v Ma+ (blíží se tedy k alele M) mohou přecházet v bílý.

    Obrázek zachycující psa L: Ma+/Ma+; Často zředěná barva, i když d/d není přítomno a/nebo se může projevit hnědavý odstín, který nesouvisí s b/b. Více zředěné stínování pozadí s menšími a méně skvrnitými oblastmi. Může být přítomno tvídové vzorování. Mohou být vyjádřeny modré oči. Pigment může být odstraněn ve prospěch bílé.

    Pes na fotografii M: m/M; Klasický merle vzor. Náhodná místa srsti jsou zředěna do světlejšího pigmentu, vytvářejí kombinaci oblastí tvořených zředěnou barvou smíšenou s oblastmi s plnou pigmentací. Mohou být vyjádřeny modré oči. Žádný pigment není vymazán do bílé barvy.

    Fotografie N: Mc/M; Náhodné oblasti srsti jsou zředěny světlejším pigmentem, čímž vzniká kombinace oblastí složených ze světlejšího pigmentu, zředěné barvy smíšené s oblastmi s plnou pigmentací. Může se projevovat tvídové vzorování. Modré oči mohou být vyjádřeny. Žádný pigment není vymazán do bílé barvy.

    Jedinec O: Mc+/M: Náhodná místa na srsti jsou ředěna na světlejší pigment, čímž vznikne kombinace oblastí tvořených zředěnou barvou smíšené s oblastmi s plnou pigmentací. Může se projevovat tvídové vzorování. Modré oči mohou být vyjádřeny. Některé pigmenty mohou být vymazány do bílé barvy.

    Pes P: Ma/M; Tato kombinace se často označuje jako „patchwork“. Typicky mívá velké plochy plného pigmentu smíšenými s plochami více zředěného stínování pozadí s menšími a méně početnými plochami tmavších skvrn. Často se projevuje tvídové vzorování. Modré oči mohou být
    vyjádřeny. Některé pigmenty se často vymazávají do bílé barvy.

    Jedinec na obrázku Q: Ma+/M; Nejčastěji zředěná barva i když d/d kombinace alel není přítomna a/nebo se může projevit hnědavý odstín, který nesouvisí s genetickou kombinací b/b. Více
    zředěné stínování pozadí s menšími a méně skvrnitými oblastmi. Rozšířená bílá mimo
    normálního irského skvrnitého vzoru nahoře na nohách, za rameny. Často je zaznamenána bílá hlava (nesouvisí geneticky s bílou barvou). Mohou být vyjádřeny modré oči. Pigment může být vymazán na bílý.

    Jedinec R: M/M; Náhodné oblasti srsti jsou zředěny světlejším pigmentem, čímž vzniká kombinace s oblastmi tvořenými světlejším pigmentem zředěné barvy smíšené s oblastmi plné pigmentace, nejčastěji smíšené s různým množstvím bílé barvy. Mohou být vyjádřeny modré oči. Pigment může být vymazán na bílý.

    Kombinace alel m/Mh, Mc/Mh, Mc+/Mh, Ma/Mh, M/Mh a Mh/Mh jsou fenotypově nerozlišitelné a představují jednu homogenní fenotypovou skupinu. Za zmínku stojí, že M/Mh a
    Mh/Mh se mohou projevovat větším procentem bílé barvy na těle.

    Mozaika merle genu

    U plemen, která nesou merle zbarvení, se poměrně často setkáváme s genetickým jevem zvaným mozaicismus. V takovém případě byly u jednoho psa zjištěny více než dvě varianty (alely) merle genu, což je u běžné dědičnosti neobvyklé. Vysvětlení nabízí studie, která popisuje, že k mozaikovitému vzoru dochází v důsledku zkrácení delších alel merle během vývoje.

    Některé z těchto mozaikových variant mohou být odpovědné za neobvyklé zbarvení, které neodpovídá klasickým kombinacím dvou alel, ale vzniká jako výsledek přítomnosti více různě dlouhých alel zároveň.

    Mozaicismus byl potvrzen analýzou DNA, která využívala testování více alelických variant společně s tzv. STR DNA profilem (krátké repetitivní sekvence DNA, DNA profil dle normy ISAG 2006). Díky tomu bylo možné prokázat, že mozaikové alely skutečně patří konkrétním rodičům, a navíc se mohou dědit dál do potomstva. Identifikace těchto alel pak probíhá na základě jejich konkrétní velikosti.

    Pozor na zdraví aneb zdravotní komplikace

    Gen SILV (připomeňme, že se také nazývá PMEL17) pomáhá produkovat eumelanin, který je odpovědný za produkci pigmentu na kůži, v očích a působí i uvnitř ucha.

    Jak jsme si popsali, čím větší narušení SILV, tím více bílé se objevuje v srsti psa. Pes kryptický merle s krátkým SILV a polyA ocáskem nemá v srsti žádnou vybělenou barvu. Oproti tomu harlekin merle Mh má vysoký podíl původní barvy vybělené díky velkému SINE, respektive jeho dlouhému polyA ocásku.

    Podobně to funguje i v očích. Fyzikální fakt o rozptylu světla ve vrstvách oka (duhovky) platí následovně: podle toho, kolik je tam uloženo melaninu se nám oko zdá různě barevné. V duhovce oka jsou 3 vrstvy, kde se melanin může uložit. Podle toho, kde a kolik melaninu se uloží, ovlivní výslednou barvu oka, kterou vnímáme. Díky narušení funkce genu SILV, tělo psa neprodukuje melanin v dostatečné míře, a proto se nemůže uložit v oku a oko zůstane modré.

    Absencí vzniku melaninu, dochází ve vnitřním uchu k degeneraci stria vascularis – kapilární klička produkující endolymfu pro orgán blanitý hlemýžď (cochlea). Tento orgán potřebuje pro svou činnost mimo jiné tzv. melanocyty (pigmentové buňky). Narušení funkce SILV genu způsobí absenci strial melanocyte-like buněk, které jsou nezbytné pro správný vývoj a funkci této kapilární kličky. Tím, že se endolymfa neobnovuje, dochází k tomu, že zvuk nemůže být v hlemýždi přeměněn na nervový signál a pes je hluchý.

    Bylo zjištěno, že homozygotní psi merle jsou vystaveni výrazně vyššímu riziku vzniku
    sluchového nebo zrakového postižení v porovnání s jedinci bez merle mutace.

    Nejen genotypy M/M, ale také heterozygotní genotypy Mh předurčují jedince k postižení sluchu a/nebo zraku.

    Chovatel v labyrintu merle genetiky: jak s tím pracovat?

    Doba, kdy stačilo u psa jednoduše zjistit, „má nebo nemá merle“, je pryč. Dnes chovatelé pracují s celou škálou variant, a to jak vzhledových, tak genetických. Přesto stále platí základní pravidlo: cílem je odchovat zdravá štěňata – a tomu se musí podřídit i výběr rodičovských kombinací. Zásadní je především vyhnout se spojení dvou jedinců nesoucích merle, což by mohlo vést k narození potomků se závažnými zdravotními problémy.

    Naštěstí dnes máme v ruce přesnější nástroje než dříve. Genetické testy dokáží rozlišit i tzv. kryptické formy merle – varianty Mc a Mc+, které dříve šlo odhalit jen náhodou, pečlivým sledováním rodokmenů nebo důsledným pozorováním potomstva.

    Zároveň je ale potřeba mít stále na paměti, že ne každý merle heterozygot vypadá stejně. Některé kombinace alel mohou způsobit výrazně světlejší, až téměř bílé zbarvení – a to i u heterozygotních psů, například v případě tzv. harlekin merle. Chovatel proto musí pečlivě vybírat takové kombinace, které budou geneticky bezpečné a nebudou zvyšovat riziko zdravotních komplikací.

    Dobrou zprávou je, že nemusíme nic vymýšlet od nuly – laboratoř Genomia zveřejnila přehlednou tabulku kombinací merle alel. Ta jasně ukazuje, které kombinace jsou bezpečné (označené zeleně), které představují menší až střední riziko (žlutooranžová a světle červená), a které jsou vysoce rizikové – s možností narození štěňat s vážnými zdravotními problémy (tmavě červená pole).

    Bezpečné a riskantní merle kombinace, převzato ze stránek Genomia - Merle zbarvení srsti psů - https://www.genomia.cz/cz/test/merle
Popisky upraveny do českého jazyka
    Bezpečné a riskantní merle kombinace, převzato ze stránek Genomia – Merle zbarvení srsti psů – https://www.genomia.cz/cz/test/merle
    Popisky upraveny do českého jazyka

    Shrnutí

    • Za merle zbarvení je odpovědný gen SILV, do kterého je vložen tzv. SINE element.
    • Podle toho, jak je SINE dlouhý (délku určuje polyA ocásek) se nám objeví zbarvení merle. Krátké SINE vede ke kryptickému merle (Mc nebo Mc+), který na vzhledu jedince nelze poznat. Čím je ocásek delší, tím více se merle zbarvení na jedinci projeví.
    • Pokud se chci pustit do odchovu/ů štěňat s merle zbarvením potřebuji mít otestované oba dva potenciální rodiče na lokus merle.
    • Na základě genotypu matky budu vybírat dle tabulky takového partnera, který bude mít s fenou ideálně zelenou bezpečnou (safety) kombinaci.
    • Jako chovatel mám odpovědnost za své odchovy a volím takové kombinace, které nepovedou k možnému narození jedinců se zdravotními problémy (hluchých anebo slepých).

    Zdroje: