Strašák jménem epilepsie 3

Epilepsie obecně

Ve třetím díle epileptické minisérie si přiblížíme onemocnění, která se pod tímto pojmem schovávají.

Ukážeme si, jak se od sebe jednotlivé typy liší a také si popíšeme, jak vypadá takový typický záchvat; jaké má fáze a jejich rozlišení.

Co je důležité uvést hned na začátek, můžete se setkat s různými rozděleními epilepsie. Do dnešní doby neexistuje jednotné dělení ani klasifikace.

Proto se některé termíny vžily více, jiné méně. Některé se překrývají. Nicméně, jak postupuje věda vpřed, i rozdělení epilepsie doznalo určitých změn.

Ještě než se do toho pustíme, ráda bych zde použila citaci, kterou jsem si přečetla v bakalářské práci: „Záchvaty jsou projevem onemocnění mozku jako je kašel příznakem onemocnění plic.“

Rozdělení epilepsie

Jako první uvedu rozdělení, které dle mého soudu odpovídá nejvíce současnému stavu výzkumu a odráží nejlépe i rozdíly mezi jednotlivými skupinami.

• Rozlišujeme tedy epilepsie strukturální, metabolickou a genetickou.

Strukturální epilepsie je negenetická a vznikla jako důsledek léze (nádoru) na mozku. Řadíme sem i záchvaty vzniklé na základě bakteriální nebo virové infekce jako psinka, klíšťová encefalitida, auzjezskyho choroba (pseudovzteklina), toxoplazmóza. Aby byl výčet úplný, tato skupina zahrnuje i vývojové poruchy typu vodnatelnost mozku (hydrocefalus), lissencefalie a degenerativní poruchy typu ceroidní lipofuscinoza.

Oproti tomu metabolická epilepsie vznikla na základě mimo-mozkových příčin, nejčastěji metabolických nebo toxikologických. Mezi ty nejčastější příčiny řadíme intoxikace (otrava) například pesticidy, hypoglykemie, jaterní encefalopatie. V takovém případě záchvaty vznikly jako příčina metabolické nerovnováhy mozku nebo látek toxických pro mozek (neurotoxické látky). U těchto případů budou záchvaty trvat tak dlouho, dokud se neodstraní původní příčina. Tedy podávání léků (antiepileptik) v takových případech nepomáhá.

Genetická epilepsie vznikla na základě známého nebo silně předpokládaného genetického defektu. Tedy podařilo se vyloučit mozkové léze nebo neurologické příznaky. Současně se nepotvrdila intoxikace organismu ani onemocnění jiné orgánové soustavy. Udává se, že až 70 % záchvatů u psů je geneticky podmíněno.

Epilepsie bez známé příčiny, která do této kategorie spadá také, někdy bývá označována jako symptomatická nebo také idiopatická. Neznáme příčinu záchvatů.

Genetická epilepsie se ještě dále dělí na epilepsii progresivní a idiopatickou. U té progresivní bylo identifikováno 9 genů, které za ní jsou zodpovědné. Nicméně tento typ epilepsie je velmi řídký.

• Nejčastěji se epilepsie dělí na primární, sekundární a někdy i terciální.

Při primární epilepsii je přímo postižena mozková tkáň. Může se jednat o záchvaty způsobené úrazem hlavy (jizva na mozku – potom hovoříme o posttraumatické epilepsii), nádorem, jiným onemocněním mozku například vodnatelností tedy hydrocefalem nebo také za záchvaty může infekce, která postihla mozkové cesty. Zmiňuji například onemocnění psinka, klíšťová encefalitida a další. Nejčastěji se ale v tomto případě setkáváme s diagnózou epileptických záchvatů v důsledku nádorů.

Sekundární epilepsie, jak už název napovídá, zde se záchvaty objevují v důsledku onemocnění jiných orgánů. Záchvaty potom mají mírně odlišný průběh a projevy. Často se jedná o poškození jater, ledvin nebo štítné žlázy.

Terciální epilepsie je označována jako idiopatická nebo genetická epilepsie. Jde o epilepsii, která vzniká z neznámých příčin. Pravděpodobně má rodinný základ a určitý mód dědičnosti, nicméně ve většině případů se neví jaký. Jak ukázaly současné výzkumy, každé psí plemeno, včetně kříženců, má „svou“ epilepsii, aneb za epilepsii napříč plemeny nemůže jeden gen, ale pro každé plemeno to bude nejspíš jiný gen nebo soubor genů.

• Setkat se můžete i s rozdělením na záchvaty generalizované a fokální.

Generalizovaný záchvat, pro něho je typická elektrická „bouře“ v celém mozku. Odborněji vyjádřeno, zapojí se při něm minimálně kortex obou mozkových hemisfér. Pro tento typ záchvatu jsou typické tonicko-klonické záchvaty.

Oproti tomu záchvat fokální postihuje zvýšenou elektrickou aktivitou jen malou část mozku. Zapojí se tedy například pouze jedna hemisféra. Záchvaty fokální mají průběh jiný, než klasické tonicko-klonické záchvaty (popsané níže). Dochází nejčastěji ke ztrátě kontroly nad končetinou nebo půlkou těla anebo nad hlavou a krkem.

• Velmi staré rozdělení záchvatů je petit mal a grand mal.

U petit mal se jedná o fokální záchvat nebo také nekřečový záchvat (pes při něm není v křeči), tedy slabý záchvat.

Oproti tomu záchvat typu grand mal, tedy silný záchvat označuje tonicko-klonický záchvat, tedy záchvat s typickým průběhem.

Záchvat

Záchvat jako takový je definovaný jako „výsledek svalových reakcí na abnormální dávku nervových signálů z mozku.„

Rozeznáváme 4 fáze záchvatu:

• Prodormální fáze – u psa jsou viditelné změny nálady a chování. Tato fáze může trvat několik hodin, ale i několik dní.

• Aura – stav těsně před „záchvatem“, jak je nazývaný (jedná se ale o třetí fázi záchvatu popsanou níže) laiky. Pes je nervózní, kňučí, sliní, třese se, je velmi neklidný. Tato fáze je typická hlavně pro fokální záchvaty, někdy může chybět.

• Iktus – skutečný záchvat – vlastní období intenzivní fyzické aktivity. Může trvat 45 sekund až 3 minuty. Pes ztrácí vědomí a upadá na zem.
• Pozorujeme rychlé až škubavé pohyby končetin, skřípání zuby, nadměrné slinění, pádlování nohou. Může nastat nekontrolovatelné močení nebo kálení.

• Postikus – poslední fáze záchvatu – pes chvíli nehybně leží, potom vstává. Může se projevovat jako slepý, hluchý, někdy i žíznivý a hladový. Předchozí fázi záchvatu si nepamatuje.

Co je třeba ještě zmínit je stav nazývající se Status epilepticus (český také epileptický status).

Zjednodušeně řečeno, jde o život ohrožující stav, kdy mozek přechází z jednoho záchvatu bez odpočinku do dalšího (fáze iktu = vlastního záchvatu) a nejsou mezi nimi téměř žádné přestávky. O tomto stavu se hovoří v případě, že záchvat trvá déle než 30 minut. V tuto chvíli na nic nečekáme a voláme veterináře. Úmrtnost u těchto stavů se pohybuje v řádech 25 %! Tento stav většinou způsobí nevratné poškození mozku!

Kdy se objeví první záchvat?

Ani na tuto otázku není jednotná odpověď. V závislosti na typu epilepsie se také objevují první příznaky. U fokálních záchvatů se většinou objevují první záchvaty již ve štěněcím věku. Asi nejlépe popsané jsou u lagotta romagnola (článek o epilepsii č. 1) stejně tak u rhodézského ridgebacka (článek o epilepsii č. 2).

Co se týče klasických tonicko-klonických záchvatů, které mají genetickou příčinu, nejčastěji se objevují mezi 1 – 3 rokem života.

Shrnutí, aneb co jsem chtěla, abyste si odnesli

Epilepsie není pouze jedno onemocnění, ale stav. Může mít příčinu genetickou, záchvaty ale může vyvolat i selhání jednoho či více orgánu nebo jiná nemoc.

Pes trpící epilepsií musí mít více než jeden záchvat, tedy alespoň dva, abychom mohli o epilepsii mluvit.

Co nebylo řečeno v tomto článku, ale jistě stojí za zmínku. Než se podaří epilepsii diagnostikovat, musí pes absolvovat sérií vyšetření, která pomohou určit, zda jsou epileptické záchvaty důsledek jiného onemocnění v těle nebo mají příčinu neznámou.

Pokud se budete chtít tímto tématem zabývat podrobněji, doporučuji si projít zdroje. Epilepsie je oblíbené téma bakalářských prací, odkud jsem vycházela i já. Velmi zajímavá je práce „Genetické aspekty epilepsie psů“ od autorky Ing. Kristýny Bajgarové, která ve mne zanechala velmi profesionální dojem nejen formou, ale hlavně obsahem. Nicméně za přečtení stojí i ostatní práce, ze kterých jsem čerpala.

Co dál ?

Čtvrtý a poslední díl této minisérie se věnuje výzkumu v oblasti epilepsie. Aneb na co se přišlo a co se vybádalo, ale zatím ještě není test.

Zdroje

• ČECHOVÁ, Aneta. Epilepsie u psů. Praha, 2013. Bakalářská práce. Česká zemědělská univerzita vPraze. Vedoucí práce MVDr. Helena Härtlová, CSc.

• BAJGAROVÁ, Kristýna. Genetické aspekty epilepsie psů. Praha, 2017. Bakalářská práce. Českázemědělská univerzita v Praze. Vedoucí práce Ing. Petr Sedlák, Ph.D.

• MAREŠOVÁ, Ivana. Podíl idiopatické epilepsie na záchvatových onemocněních psů. Praha, 2013.Bakalářská práce. Česká zemědělská univerzita v Praze. Vedoucí práce Prof. Ing. Jiří Rozinek, CSc.

• STAROVESKÁ, Marieta. Role genetiky a výživy při výskytu epilepsie u psů z pohledu nutrigenomiky.Brno, 2014. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Doc. Ing. Tomáš Urban,Ph.D.