Když se podíváme na statistiky výskytu nemocí u jednotlivých psích plemen, automaticky předpokládáme, že pes označený jako např. ‚čivava‘ nebo ‚labrador‘ je skutečně čistokrevný jedinec. Je tomu ale doopravdy tak? Nedávný výzkum z univerzity v Pise ukázal poměrně překvapivou realitu.
Poster How should we define dog breeds in clinical medical records od Alessandra Rota, DMV, PhD, ECAR Dipl, Matteo Tesi DMV, PhD., ECAR dipl, Tommaso Vezsosi, PhD, ECVIM-CA dipl.
Asi se shodneme, že je velký rozdíl mezi čistokrevným psem (tedy psem s rodokmenem) a psem, který se určitému plemeni podobá. Minimálně z „papírového“ hlediska, kdy u druhého nemůžeme doložit jeho původ. Stejně k tomu přistupují i veterináři.
Nicméně ti jsou odkázáni pouze na to, co jim majitel poví a neověřují ve většině případů tyto informace.
Vědci v Itálii si dali práci a dle databáze čipů ověřovali původ registrovaných psů ve veterinárních databázích oproti datům z čistokrevného registru. Porovnali tato data z let 2021 – 2025. V té době bylo registrováno celkem 9 147 psů a registrovaný mikročip mělo 5 537 psů. I když se v Itálii čipuje povinně, číslo čipu nebývá dohledatelné v centrální databázi.
Velké procento malých psů je neregistrovaných (55 %). Speciálně u francouzských buldočků a čivav platí, že neregistrovaných je 70 %. Zůstává spekulativní otázkou, zda se jedná skutečně o čistokrevná plemena/psy nebo psy těmto plemenům podobné.
Počet psů registrovaných jako kříženci a osm nejpočetnějších plemen.
Plemeno
počet registrovaných jedinců
čivava
223
jezevčíci (všichni)
240
francouzský buldoček
265
německý ovčák
312
jack russel teriér
333
zlatý retrívr
330
pudlové (všichni)
401
labradorský retrívr
576
kříženci
2450
Počet psů registrovaných v registrační online ENCI knize se jménem chovatelské stanice nebo bez chovatelské stanice a počet psů neregistrovaných v ENCI databázi. Procentuální vyjádření je přibližné, z posteru se nedá přesně určit.
Plemeno
registrovaných s jménem ch. stanice
registrovaných bez jména ch. stanice
neregistrováno
zlatý retrívr
30 %
60 %
10 %
labradorský retrívr
45 %
35 %
20 %
jack russel teriér
35 %
25 %
40 %
německý ovčák
40 %
20 %
40 %
jezevčíci (všichni)
30 %
25 %
45 %
pudlové (všichni)
30 %
15 %
55 %
čivava
10 %
20 %
70 %
francouzský buldoček
20 %
10 %
70 %
Data v tabulkách převzata z posteru prezentovaného na 6th International Workshop v Itálii, Bologni
K podobným datům dospěla i studie KC u jorširských teriérů.
Proč se o tom tolik mluví? Když si chcete udělat obrázek, jak moc je plemeno postiženo tou či onou chorobou nebo neduhem, jedna z cest vede skrz analýzu klinických dat. Tedy dat veterinářů. Z nich si můžete procentuálně vyjádřit, jak moc plemeno daným problémem trpí.
A nyní víme, že tato data nám často poskytují ne zcela správnou informaci.
Za mou osobu ale stále platí, že lepší nějaká data než tápat zcela ve tmě. A jak to vidíte vy?
Co si odnést?
Zásadní zjištění vědců ukazuje, že až 70 % psů vedených ve veterinárních záznamech jako populární malá plemena nemá průkaz původu. Pokud tedy vědecké studie pracují s daty z běžných veterinárních klinik bez ověřování původu, mohou být statistiky o zdraví konkrétních plemen značně zkreslené.
Zdroj: Poster prezentovaný na konferenci / výzkum Department of Veterinary Sciences, University of Pisa (A. Rota et al.).
Co ukázal genomický monitoring o situaci plemene v Německu?
Originální poster ze studie německého klubu DRC (2024–2026), který byl prezentován na workshopu IPFD. Omluvte prosím horší čitelnost fotky z místa dění; všechny důležité výsledky pro jednotlivá plemena jsem pro vás detailně rozebrala přímo v článku. V momentě publikování oficiální vědecké studie budou obrázky aktualizovány.
Genetické testování psů zažívá revoluci. Opět a další. Ani nevím, kolikátou už, ale to patří k posunu technologií a našich znalostí…
Doba, kdy nám stačilo otestovat psa na jednu konkrétní nemoc, abychom získali nálepku „čistý“ a mohli vesele krýt, pomalu končí. Pokud chceme, aby naše chovy byly zdravé a životaschopné i za dvacet nebo padesát let, musíme se začít dívat na zdraví celých populací.
Na nedávném workshopu mezinárodní organizace IPFD (International Partnership for Dogs) byla prezentována zajímavá studie s názvem „Genomic Monitoring of Retriever Breeds in Germany: A Baseline Analysis of DRC Data (2024–2026)“.
Tento projekt, na kterém spolupracovali odborníci z laboratoří Certagen a VHLGenetics s Německým klubem retrívrů (DRC), dává do ruky detailní návod, jak vypadá moderní řízení chovu založené na reálných datech. Vědci analyzovali data sbíraná mezi zářím 2024 a květnem 2026. Co všechno zjistili?
Síla referenčního bodu: Co je to Genomic Baseline?
Představme si, že se rozhodneme radikálně změnit svůj životní styl – chceme žít zdravěji, shodit přebytečná kila a získat kondici. První věc, kterou uděláme, je, že se postavíme na váhu a necháme si udělat komplexní rozbor krve. Zjistíme svůj výchozí bod – a přesně to je Genomic Baseline.
Vědci v této studii nepoužili teoretické výpočty z papírových (klasických) rodokmenů. Ty často vidí jen pět nebo deset generací dozadu. Použili soudobou technologii: SNP čipů s přibližně 35 000 markery.
Ten vidí reálné úseky shodné DNA (tzv. runs of homozygosity – ROH) vzniklé současným i minulým příbuzenským křížením a ukáže reálný stav genetické diverzity (heterozygotnosti) a příbuzenské plemenitbě plemene.
Živý nástroj, ne suchá teorie
Chovatelé z DRC do tohoto výzkumu nevstupovali jen pro jednorázové znalosti o plemenech. Chovatelský klub má totiž slíbené vyhodnocení každých 6 měsíců. Mají tak v ruce dynamický nástroj. Každý půlrok uvidí, zda jejich chovatelská rozhodnutí (např. importy nebo omezení příbuzenské plemenitby) nesou ovoce, nebo zda se populace řítí do genetické slepé uličky.
3 nejzajímavější příběhy z grafů: Jak jsou na tom jednotlivá plemena?
Analýza ukázala, že každé plemeno retrívra čelí kvůli své historii a chovatelským zvyklostem úplně jiným výzvám. Podívejme se na tři nejvýraznější příklady:
Výřez z originálního posteru ze studie německého klubu DRC (2024–2026), který byl prezentován na workshopu IPFD. Omluvte prosím horší čitelnost fotky z místa dění; výsledky a grafické distribuce pro jednotlivá plemena jsem pro vás detailně rozebrala přímo v článku. V momentě publikování oficiální vědecké studie budou obrázky aktualizovány.
1. Curly Coated retrívr: Dva světy v jednom plemeni
Grafy inbreedingu u Curly Coated retrívrů odhalily tzv. bimodální distribuci. Pro přiblížení, je to jako graf se dvěma jasně oddělenými kopci. Data potvrdila, že v populaci existuje striktní genetická separace mezi pracovními (working) a výstavními (show) liniemi. Na papíře jde o stejné plemeno, v DNA jsou to však dva izolované ostrovy, které spolu téměř nekomunikují. Pro chovatele je to jasné varování: pokud tyto dva světy občas nepropojí, riskují u obou linií rychlou ztrátu variability.
2. Flat Coated a zlatý retrívr: Daň za popularitu
Úplně jiný obrázek ukázala data u Flat Coated a zlatých retrívrů. Jejich křivka inbreedingu je úzká a posunutá výrazně doprava k vysokým hodnotám příbuzenské plemenitby (COI). Studie stav pojmenovává přesně: je to přímý důsledek historického (a bohužel možná i současného) nadužívání populárních krycích psů (popular sireseffect). Snaha krýt těmi nejúspěšnějšími šampiony vedla k tomu, že se genetická základna těchto plemen drasticky zúžila.
3. Labradorský retrívr: Síla otevřených hranic
Na opačném konci spektra stojí labrador. Vykazuje nejnižší koeficient inbreedingu (COI) a nejvyšší genetickou diverzitu. Kromě obrovské celosvětové základny je to dáno chovatelskou strategií v DRC – chovatelé velmi aktivně využívají importované psy ze zahraničí. Tento neustálý příliv „nové krve“ populaci prokazatelně osvěžuje.
Co nám studie říká o přenašečích nemocí?
Výřez z originálního posteru ze studie německého klubu DRC (2024–2026), který byl prezentován na workshopu IPFD. Omluvte prosím horší čitelnost fotky z místa dění; výsledky a grafické distribuce pro jednotlivá plemena jsem pro vás detailně rozebrala přímo v článku. V momentě publikování oficiální vědecké studie budou obrázky aktualizovány.
Vědci sledovali také alelické frekvence (zastoupení mutací) u povinných i doporučených testů. Ukázalo se, že u jednoduchých (monogenních) vad, na které kluby dlouhodobě tlačí a sledují je, jsou čísla pod kontrolou.
Velkou výzvou však zůstávají komplexní nebo riziko-modifikující varianty (jako je degenerativní myelopatie – DM, ichtyóza u zlatých retrívrů, zátěží vyvolaný kolaps – EIC, nebo rizika spojená s CDDY/IVDD). Tyto mutace mají v populaci vysoké zastoupení, protože na ně nebyl vyvíjen tak přímý selekční tlak. Genomic baselinenám pomáhá tato rizika zmapovat. Není cílem přenašeče slepě nevyřazovat z chovu (čímž bychom dál snížili diverzitu), ale rozumně je párovali s geneticky zdravými protějšky.
Cesta vpřed: Spolupráce a věda
Tato německá studie by měla být pro nás obrovskou inspirací. Ukazuje, že moderní chov psů se už neobejde bez spolupráce s vědeckým světem.
Pokud chceme podobné zrcadlo nastavit i našim plemenům, není to úkol, který by chovatelské kluby musely zvládnout samy a financovat z vlastních kapes. Je to ideální příležitost pro hledání strategických partnerství. Může jít o spolupráci s komerčními genetickými laboratořemi, nebo o společné projekty s univerzitami a veterinárními fakultami. Akademická sféra často hledá reálná data pro výzkum a chovatelské kluby zase odborné zpracování léty sesbíraných dat a jejich interpretaci. Když se tyto dva světy spojí, profituje z toho to nejdůležitější – zdraví našich psů.
Máte přehled o tom, jaká je reálná genomická diverzita vašeho plemene?
Je to devatenáct let, co vyšla tato studie (Lifelong diet restriction and radiographic evidence of osteoarthritis of the hip joint in dogs) , ale její výsledky zatím byly vždy potvrzeny. V čem je tak revoluční?
Je to jednoduché nesnaží se zjistit co stojí za genetickou příčinou dysplazie kyčlí, ale zaměřuje se na jeden jediný aspekt, který máme v rukou my všichni majitelé psů. Ještě stále nevíte, kam mířím? Je to výživa, respektive krmení. Překvapeni? Já byla také. Ale po přečtení článku, patří mezi mé oblíbené, vzpomenu si na něj každý večer, když rozděluji „večeři“ mezi naše psí členy rodiny.
O čem tady článek je?
Prvním důležitým faktem, který přičítám studii k dobru, je, že je celoživotní. Tedy sledovala celkem 48 labradorských retrívrů celkem ze 7 vrhů od 50. dne jejich života až do jejich smrti. Ve 49. dnech věku byla tato štěňátka rozdělena do dvou skupin. Jedna byla krmena normálně – ad libidum – skupině budeme říkat kontrolní. Druhá skupina měla přesně odměřenou dávku krmiva, která byla o 25 % nižší, než je uvedené na krmivu jako doporučená denní dávka. Druhá skupina byla pojmenována diet restricted anebo jen restricted. Tedy omezená v množství jídla. Po třetím roce věku byla oběma skupinám upravena dieta na protokol proti obezitě, aby se udrželi všichni jedinci v optimální kondici.
Oběma skupinám byly celý život rentgenovány kyčle ve známém pohledu (dle FCI hodnocení), v tzv. ventrodorsálním lehu s nataženými kyčelními klouby (ventrodorsal hip-extended view) a to ve věku od 1 roku do 12 let, vždy ročně.
Co myslíte, že říkají výsledky?
Medián prvního výskytu ostroartritidy na RTG snímcích bylo u kontrolní skupiny v 6 letech a u restricted skupiny ve 12 letech. Medián znamená, že polovina psů byla ještě zdravá a polovina psů již měla artritické změny. A rozdíl 6 let zdravého a neomezeného pohybu, to už je slušný výsledek!
Omezení v jídle pozdrželo mimo jiné i díky nižší hmotnosti zvířat (33 kg kontrolní skupina a 24,2 kg restricted skupina) vývoj znaků artritidy zjistitelných na rentgenových snímcích. Omezené krmení tedy nejen zpomalilo vznik nemocí, ale také snížilo jejich závažnost – což má pozitivní dopad na délku a kvalitu života psů. Působilo tedy vysoce preventivně a pozitivně ovlivnilo kvalitu života.
A spolu s nižší hmotností a úlevou od bolesti tu byl další pozitivní výsledek – Doba dožití se u restricted skupiny zvýšila až na 13 let oproti 11 letům kontrolní skupiny.
Prevalence radiografických znaků osteoartrózy kyčle rostla lineárně s věkem – od cca 15 % ve dvou letech až po 67 % ve věku 14 let.
Někdo má rád výsledky srovnání v přehledné tabulce, jinému zase vyhovuje obrázek či graf. Nicméně oba říkají totéž. Již ve dvou letech věku se začínají rozevírat nůžky mezi skupinou kontrolní a restricted. V tomto věku bylo z kontrolní skupiny šest psů hodnoceno dle vyhodnocení rentgenu jako s artritickými změnami, zatímco v restricted skupině to byl pouze jeden jedinec. A pokračujeme obdobně s vyhodnocením v pěti letech. Zde bylo devět psů z kontrolní skupiny s prokázaným artritickým nálezem a pouze tři psi ze skupiny restricted. V osmi letech potom 12 psů z dvaceti dvou (dva zemřeli) mělo artritické změny oproti počtu tří z dvaceti jedna jedinců.
Kontrolní skupina
Restricted skupina
Pozn.
průměrná hmotnost
33,7 ± 6,02 kg
24,2 ± 3,79 kg
restricted váží o 26 % méně
Body condition score
6,7
4,6
Věk dožití (medián)
11,2 roku
13,0 roku
Hodnocení ve 2 letech
6 psů z 24
1 pes z 24
evidence osteoartridity
Hodnocení v 5 letech
9 psů z 24
3 psi z 24
evidence osteoartridity
Hodnocení v 8 letech
12 psů z 22
3 psi z 21
evidence osteoartridity, chybějící počty do 24 znamenají úhyn jedinců
Obr. 1 Efekt diety mezi skupinami diet restricted a kontrolní skupinou na prevalenci kritérií Orthopedic Foundation of Aminals (OFA) pro hodnocení hysplazie kyčelních kloubů (canine hip dyspalia, CHD). Omezení potravy jako enviromentální faktor má hluboký vliv, zlepšuje kritéria OFA hodnocení a redukuje frekvenci CHD u těchto 24 párů geneticky identických psů. Navíc byl zapracován status kyčlí psů, kteří zemřeli před koncem studie. Proto odhad frekvence CHD je konzervativní, protože psi s normálními kyčlemi, kteří zemřeli dříve zůstali v analýze jako normální po celou délku studie. Převzato z: Smith et. al (2006). Obr. 2 Výsledky Kaplan-Meierovi analýzy (statistická analýza, pozn. autorky) pro podíl labradorských retrívrů (šedá čára = restricted skupina [n=24], černá čára kontrolní skupina [24]) s radiografickými změnami osteoartritidy kyčelních kloubů. Převzato z: Smith et. al (2006). Obr. 3 Kumulativní prevalence osteoartritidy u stejných psů z obr. č. 2. Převzato z: Smith et. al (2006).
Jsou i další výstupy?
Táž vědecká skupina publikovala i další výsledky z této skupiny psů. Například zkoumali i rozdíly mezi snímkováním AKC = FCI a PennHip. PennHip, respektive distrakční indexy (jiná metoda hodnotící kyčle) předpověděl všechny psi ve skupině (všech 48) s vysokým stupněm laxe kloubů, tedy distrakčním indexem vyšším než 0,35. Protože distrakční index se nedá ovlivnit jídlem, obě dvě skupiny se ve svých výsledcích nelišili. Protože se stanovení PennHip prováděnoulo pouze jednou a to ve svou letech, těžko se hodnotí jeho přesnost stanovení, která bývá optimální spíše ve 3 letech věku.
Podobnou studii provedl i tým Kealy et al. (2000), kdy porovnávali shodné psí skupiny (kontrolní a diet restricted) labradorských retrívrů. Tato skupina se zaměřila na četnost osteoartrózy nejen u kyčlí, ale i u ramen, loktů a kolenního kloubu u osmiletých psů. Výsledek byl opět jednoznačný; prevalence u kyčlí 15 z 22 jedinců u kontrolní skupiny oproti 3/21 u restricted skupiny. Dysplazie ramenního kloubu 19 z 22 u kontrolní skupiny a 12 z 21 u restricted skupiny. Navíc léze u restricted skupiny byly celkově menší. Závažnost a ne prevalence osteoartritidy u loketního kloubu byla opět vyšší u kontrolní skupiny oproti restricted skupině.
Navazující studie stejné vědecké skupiny (Kealy et al. (2002)) ukázala, že celoživotní omezení krmné dávky neovlivnilo jen klouby, ale zasáhlo i do dalších oblastí zdraví. Omezená dieta vedla k nižší tělesné hmotnosti, menšímu procentu tělesného tuku, nižší hladině některých krevních tuků a hormonů (např. nižší triglyceridy, glukóza, inzulin). Psi na omezené dietě měli delší medián přežití– tedy střední životnost byla významně větší než u psů normálně krmených. Ale hlavně psi, kteří byli krmeni méně, měli totiž pozdější nástup celé řady nemocí typických pro vyšší věk. Nešlo jen o osteoartrózu, ale také o nádory (zhoubné i nezhoubné, často mléčné žlázy), opakující se kožní potíže, onemocnění jater, hormonální problémy jako hypotyreóza či potíže související s reprodukcí u fen (např. pyometra nebo těžké pseudogravidní stavy). U některých psů se vyskytly i epileptické záchvaty. Omezená strava tedy nepůsobila jen na pohybový aparát, ale komplexně oddálila či zmírnila projevy celé palety chronických onemocnění, která běžně doprovázejí stárnutí psů.
Závěr
Pro čtenáře, kteří se na věci dívají optikou „selského rozumu“, vlastně výsledky studie nejsou nijak šokující. Méně jídla znamená lehčího psa a lehčí pes představuje menší zátěž na kyčelní klouby. Ty se proto neopotřebovávají tak rychle jako u psů těžších.
Pro mě osobně je to ale takový malý „aha moment“ – uvědomění, že jako majitel mám v rukou poměrně jednoduchý, a přitom účinný nástroj, jak svému psovi zlepšit kvalitu života. Nejde o to trápit ho hlady, ale o to, nepřekrmovat ho a držet jeho hmotnost v rozumných mezích.
Studie zároveň ukázala, že osteoartróza není jen problémem mladých psů s genetickou predispozicí. Vyvíjí se pozvolna a postupně během celého života, takže klíčovou roli hraje právě dlouhodobý přístup ke krmení a kondici. Psi, kterým byla po celý život snižována krmná dávka, si udrželi nejen nižší průměrnou váhu, ale také lepší tělesnou kondici. A to je jasný signál, že štíhlá postava není jen otázkou estetiky, ale skutečným klíčem k delšímu a zdravějšímu životu našich čtyřnohých parťáků.
Zdroje
Smith GK, Paster ER, Powers MY, Lawler DF, Biery DN, Shofer FS, McKelvie PJ, Kealy RD. Lifelong diet restriction and radiographic evidence of osteoarthritis of the hip joint in dogs. J Am Vet Med Assoc. 2006 Sep 1;229(5):690-3. doi: 10.2460/javma.229.5.690. PMID: 16948575.
Smith GK, Lawler DF, Biery DN, Powers MY, Shofer F, Gregor TP, Karbe GT, McDonald-Lynch MB, Evans RH, Kealy RD. Chronology of hip dysplasia development in a cohort of 48 Labrador retrievers followed for life. Vet Surg. 2012 Jan;41(1):20-33. doi: 10.1111/j.1532-950X.2011.00935.x. PMID: 23253036.
Kealy RD, Lawler DF, Ballam JM, Mantz SL, Biery DN, Greeley EH, Lust G, Segre M, Smith GK, Stowe HD. Effects of diet restriction on life span and age-related changes in dogs. J Am Vet Med Assoc. 2002 May 1;220(9):1315-20. doi: 10.2460/javma.2002.220.1315. PMID: 11991408.
Kealy RD, Lawler DF, Ballam JM, Lust G, Biery DN, Smith GK, Mantz SL. Evaluation of the effect of limited food consumption on radiographic evidence of osteoarthritis in dogs. J Am Vet Med Assoc. 2000 Dec 1;217(11):1678-80. doi: 10.2460/javma.2000.217.1678. PMID: 11110459.
Psi nám dávají bezpodmínečnou lásku a jejich ochota spolupracovat je neocenitelná, zejména pro lidi trpící osamělostí či depresemi. Tento zvláštní vztah mezi klientem a psem může být pro nemocné lidi velmi pevný. A jestliže je to jejich vlastní pes, může být stejně silný jako pouto mezi matkou a dítětem. Přítomnost psa zlepšuje fyzické zdraví pacientů, což následně podporuje jejich psychickou pohodu.
Zdraví lidí je úzce spojeno se zdravím zvířat a prostředím, kde společně žijeme. Pozitivní zdravotní přínosy vznikají při interakcích mezi lidmi, zvířaty a jejich společným prostředím. Avšak co funguje pro jednu stranu, musí být komfortní i pro druhou. Je nezbytné zajistit pohodu a welfare zvířat. Neustálý stres může u psů způsobit srdeční problémy, alergie a kožní onemocnění. Pokud není pes v pořádku, nemůže poskytnout maximální benefity a radost svému lidskému partnerovi.
Psi, kteří pomáhají lidem prostřednictvím canisterapie, by měli projít speciálním výcvikem a testováním. Pravidelné přehodnocování jejich schopností je nutné, aby tým psovoda a psa mohl nabídnout své služby na nejvyšší úrovni.
Kdy do procesu vstupuje test PADA
Jedním z klíčových nástrojů pro hodnocení psů v této oblasti je test PADA – Personality Assessment of Domesticated Animals. Tento test neposuzuje dovednosti psa, ale jeho vlohy a předpoklady pro canisterapii. Měří vhodnost psa vzhledem k jeho osobnosti stát se terapeutickým psem. To znamená, že pes prošlý tímto testem ještě není připravený pro působení na působení jako terapeutický pes.
Test je vyvinutý speciálně pro potřeby působení v oblasti asistence zvířat směrem k nemocným lidem, tedy canisterapii. Nicméně vychází z hodnocení Dog Mentality Assessment, který se používá pro hodnocení povah v severských zemích, hlavně Švédsku. Více jsem o něm psala v článku Testování povah v severských zemích – Co je to BPH >>>
Test PADA je přínosný nejen pro zájemce o canisterapii, ale i pro chovatele, kteří chtějí ověřit povahové vlastnosti svých chovných psů. Může být užitečný i pro majitele uvažující o kariéře v psích sportech nebo výcviku.
Jak probíhá testování
Během testování přijde pes do styku s určitým počtem situací jako je setkání s neznámou osobou a reakce na neznámý objekt. Některé situace mohou u psa způsobit obavy či vyvolat strach anebo prověří jeho schopnost jednat či nejednat agresivně.
Testovaný pes prochází sérií šestnácti cviků sestavených s důrazem na situace, se kterými se setkají při svých budoucích terapeutických úkonech.
Tým na druhé straně se skládá z hodnotitele (evaluátora), leadra a technika . Všichni tito účastníci museli projít kurzem pro působení v tomto oboru a rozhodně mají jak teoretické, tak praktické zkušenosti v oblasti canisterapie anebo terapie prováděné jiným druhem zvířat.
Na konci je pes hodnocený Doporučen k práci v canisterapii, Není doporučen pro práci v canisterapii a Doporučen k dalšímu testování minimálně po šesti měsících.
Jaké cviky jsou v hodnocení zařazené, bude předmětem druhého článku na téma PADA testování – praxe.
Co mne na tomto testování příjemně překvapilo
První a jako vysoce pozitivní věc za sebe spatřuji v tom, že test může provádět pouze ověřený a prozkoušený PADA team, který má různě náročné požadavky na jednotlivé pozice. Tedy bez patřičného vzdělání, působení v práci se psem a prozkoušení není možné tuto službu nabízet.
Druhým a velmi důležitým pozitivem je, že test není vhodný pro štěňata a mladé psy. Obě zmíněné skupiny mají jinak velikou komfortní zónu. Dospělí psi mají mnohem menší, protože jsou závislí na někom, kdo se jim postará o jídlo, očistí je a podobně. Jak se pes stává dospělým, jeho osobní zóna expanduje v závislosti na plemeni, ale více na osobnosti zvířete. Z toho důvodu je doporučení provádět tento test nejdříve od 24 měsíců déle. Vždy záleží na ukončeném vývoji plemene.
Jako třetí benefit vidím, že test je vyvinut a podložený vědeckými poznatky. Vnikal upravením Svatbergova behaviorálního testu ( Dog Mentality Assessment) pro potřeby canisterapie. O to se postaral týmy z Norska, Polska a Maďarska. V současné době je test nabízen v různých evropských zemích, Českou republiku nevyjímaje.
Hodnocené vlastnosti
1. Strach/bázlivost/bojácnost – Strach je emočním stavem nutným k přežití všech tvorů. Ale je zbytečné vystavovat zvířata se zvýšenou bázlivostí situacím negativně se podílejícím na jejich welfare. Strach může motivovat ke způsobení úrazu a to je v canisterapii nepřípustné.
Z hlediska rozdělení je nutné rozlišit strach sociální, tedy strach z neznámých lidí a psů (canisterapeutický pes nesmí mít tento strach) a strach nesociální z různých objektů, některých situací jako jsou hlasité zvuky, výšky, lesklé a klouzavé podlahy,…
Strach z neznámých lidí a strach z nových situacích spolu u psů vysoce korelují a obojí je považováno za znak generalizovaného strachu.
Strach jako trauma, nedostatek socializace, špatná mateřská péče a averzivní (nátlakový) strach jsou známé rizikové faktory pro strachu u psů. Nicméně vysoká dědivost (0,36 – 0,49) ukazuje i na podstatnou genetickou komponentu této vlastnosti.
2. Společenskost (sociabilita) – Psí chuť a ochota interagovat s neznámými osobami za rozdílných situací. Opět se jedná o dědivý znak, ale psi se mohou naučit mít pozitivní očekávání ze sociálních interakcí s lidmi.
3. Trénovatelnost – Měří stupeň, jak je pes ochoten spolupracovat s člověkem, jeho hravost a jak rychle se učí. Popisuje se například stupněm hravost, celkovou reakcí na prostředí, zapojením do aktivit a podobně.
4. Agrese – Psi mohou vykazovat agresivní chování v různých situacích např. nesnese míjení s jiným psem a nebo si chrání zdroje defenzivním chováním.
Agrese směrem k jiným psům je pro canisterapii nežádoucí z důvodu ohrožení a welfare psa samotného. Může být ovlivněn špatnými způsoby lidí kolem sebe anebo se jedná o traumatickou zkušenost. Psi potom „vyhrožují“ na dlouhou či krátkou vzdálenost a u klientů canisterapie to může vyvolat značnou nejistotu..
Ochrana zdrojů (je jedno zda jídlo, hračka anebo majitel). Pohledem, řečí těla anebo zastrašováním, veškeré toto chování je v canisterapii samozřejmě nepřípustné.
Inhibice kousnutí aneb psí neochota kousat lidi. I štípání se v tomto případě bere jako negativní. Působí bolest a diskomfort canisterapeutickým klientům.
5. Odvaha – Zde popsána jako osobní generalizovaná tendence přiblížit se novým objektům a ochota riskovat. Je nutné poznamenat, že zde existují podstatné rozdíly mezi plemeny a mezi povahami jednotlivých psů. Obecně platí, že psi samci jsou odvážnější více než feny. Odvahu sociálním směrem chápe test jako schopnost sociálního kontaktu směrem k neznámým osobám, hravostí psa, explorací neznámého prostředí a nebojácností.
6. Aktivita – V rámci testu se hodnotí pohybová aktivita psa a celková úroveň aktivity. Psi s vysokou úrovní aktivity mohou být rychle vyrušeni okolím. Pes pracující v canisterapii se nesmí nechat vyrušit stimuly okolí jako jsou zdravotní sestry, pachy a další věci. Je nutné, aby chování zvířete bylo predikovatelné. Pes by měl být schopný být při sezeních s klienty klidný.
Závěr
Jak je nastíněno z jednotlivých hodnocených vlastností a přímo zmíněno, co je pro terapeutického psa žádoucí a co naopak vysoce nežádoucí, si můžeme udělat obrázek, jak by byl hodnocený některý náš pes. V příštím díle se podíváme na to, jak teoreticky probíhá zkouška a co obsahují jednotlivé cviky.
Nicméně myslím, že i v současnosti je dostatečně vidět, jak by mohl test otypovat psy působící v chovu, jak podle něho rozpoznat psí sportovce a jejich vhodnost pro jednotlivé psí disciplíny.
Pro chovatele by mohla být také zajímavá novinka z roku 2022 – v Čechách poprve provedený v lednu roku 2024 – PADA adolescent test. Provádí se mezi šestým měsícem až druhým rokem věku. Je cenově dostupnější a není třeba ho provádět přímo v místě působení PADA týmu. Dá se hodnotiti i pomocí chovatelem/majitelem natočených videí. Skládá se pouze z osmi subtestů. PADA adolescent test je novinka, která byla zavedena v lednu roku 2024. A platí obdobně; PADA adolescent test nenahradí klasický PADA test a ten zase není certifikací pro působení psa v rámci canisterapie.
Chov psů je fascinující, ale také plný výzev. Každý chovatel má představu o ideálním spojení, sní o tom, jaká štěňátka se narodí. Jenže, psi nejsou jen výsledkem pečlivého výběru, jsou to živé bytosti, a příroda nás dokáže nejednou zaskočit. Co na první pohled vypadá perfektně, může být ovlivněno faktory, které jsme ani nezvážili. Genetické defekty jsou často první věcí, která nás napadne, když něco nevyjde podle plánu – a právem nás děsí. Ale ne vždy je příčina ukrytá v genech.
Existují totiž i jiné, zákeřnější vlivy, které dokážou narušit vývoj už od samého začátku života, ještě v lůně matky. Tyto látky, které zasahují do křehkého procesu vývoje, jsou známé jako teratogenní. A právě o jejich působení, které může vyústit ve vrozené defekty (malformace), pojednává tento příspěvek.
Často se zaměňují dva pojmy: genetické poruchy a vrozené vady. Ačkoliv obojí může vyústit ve zdravotní problémy, jejich původ je odlišný. Genetické problémy jsou dědičné – jsou přeneseny z generace na generaci, ukryté v DNA rodičů. Pokud se objeví, je to díky tomu, že jeden nebo oba rodiče nesou a přenášejí geny, které problém způsobily. Vrozené vady ale vznikají jinak. Nejsou způsobeny vadnou genetikou, ale vývojovým zásahem během embryonálního nebo fetálního období.
A zde přicházejí na scénu teratogenní látky – neviditelní nepřátelé, kteří mohou poškodit vývoj ještě předtím, než se štěně vůbec narodí. Tyto látky mohou být odpovědné za mnoho vrozených problémů, kterým se v tomto článku budu věnovat podrobněji.
Co teratogeny umí
To jak velký problém teratogenní látky způsobí je odvislé od stupně vývoje plodu, kdy je matka vystavena těmto látkám. Maximální senzitivita odpovídá kritickým periodám vývoje orgánů (organogeneze). U psů to odpovídá čtrnáctému až třicátému dni březosti. Je-li působení teratogennů slučitelné se životem embrya, bude se dál vyvíjet, ale již abnormálně řečeno trochu víc natvrdo a vědecky jde o abnormální embryogenezi čili patogenezi. Pokud byly zásahy do vyvíjejícího se organismu tak vysoké, že není možné, aby se dál embryo vyvíjelo, nastane spontánní abort.
Po tomto kritickém období je samozřejmě malý organismus plodu stále náchylný na teratogenní látky, ale vystavení jejich účinkům později už nemívá fatální následky.
Teratogenní látky mohou ovlivňovat vývoj ihned, po svém podání matce anebo po metabolizaci matkou (matka je ve svém těle zpracuje na jiné látky, které jsou toxické pro plod). Tyto látky pracují tak, že naruší přepis genů do funkčních proteinů, které tělo potřebuje pro svůj vývoj (naruší expresi genů plodu). Dokáží narušit fungování buněčné smrti (apoptózy) – princip, kdy se staré a opotřebované buňky vyměňují za buňky nové. Je to neustálý proces. Teratogeny umí také zasáhnout do migrace buněk nebo jejich vývoje (obojí extrémně nutné pro vyvíjející se plod či embryo), vzniku (syntézu) proteinů nebo nukleových kyselin nebo dodávky energie pro vyvíjejícího se jedince. To jsou popsané mechanismy, ale může jich být mnohem více.
Pokud shrnu jak embryo či plod po vystavení látek může dopadnout; jedinec se narodí s vrozeným defektem (malformací), poruchou růstu (retardace), vývine se u něj funkční onemocnění po narození anebo smrt. V tom případě spíše než s pojmem teratogenita se setkáme s výrazem embryotoxicita.
Teratogenní efekt je závislý také na velikosti dávky. Překročí-li určitou prahovou úroveň, začne se projevovat účinek. Ten ale většinou neroste lineárně. A také platí pravidlo, že jedna dávka působí víc teratogenně než chronické používání.
Od teorie do praxe
Nejedná se jen o látky typu léky anebo předávkování vitamíny. I když hlavně o nich je tento článek, protože mi přijde, že se na ně často zapomíná.
Mezi teratogenní vlivy řadíme také vlivy fyzikální, například ionizující záření anebo zvýšená teplota (horečka).
Jsou popsány environmentální faktory jako methylovaná rtuť anebo PCB (polychlorované bifenyly) a pesticidy. Ty se řadí mezi chemické teratogeny.
Další poměrně rozsáhlou skupinou jsou biologické faktory, kam řadíme infekce a patogeny (například brucellosis canis, canine herpes virus, mykoplasmata a další).
Práce vědeckého týmu Kustritz z let 2003 a 2006 popsaly jak které látky působí na psy a kočky, respektive štěňata a koťata. Této práci je trochu vytýkáno, že vzala všechny teratogenní vlivy od všech laboratorních zvířat a snažila se je odhadnout směrem k psům a kočkám. A ne všechny organismy jsou shodně citlivé nebo senzitivní k teratogenním vlivům u daných léků. Ale pro představu, jak mohou jednotlivé skupiny látek způsobit, poslouží víc než výborně.
Soupis jednotlivých látek, které jsou prokázané teratogeny (Tabulka č. 1). V tabulce č. 2 jsou látky, kde zatím není teratogenita úplně prokázána, ale doporučuje se nepoužívat jich u březích fen a koček.
Tabulky převzata z Teratogenicity in dogs and cats – a review for practitioners and toxicologists, publikovaný v roce 2007.
Tabulka číslo tři má následující vysvětlivky, které popíši na příkladu aspirinu. Aspirin u lidí není teratogenní (proto je v tabulce uvedeno Negative), ale u psů a koček je podání aspirinu velký problém (proto v tabulce uvedeno Positive). Podobně cortisone a dexamethasone nejsou teratogenní u lidí (v tabulce uvedeno Negative), ale u psů ano (v tabulce uvedeno Positive). A naopak diphenylhydantoin je teratogenní u lidí (v tabulce Positive), ale ne u psů a koček (v tabulce Negative).
Tabulka převzata z Teratogenicity in dogs and cats – a review for practitioners and toxicologists, publikovaný v roce 2007.
Shrnutí
Ačkoli se spontánní vrozené defekty u psů objevují jen zřídka, statistiky ukazují, že jejich výskyt se pohybuje mezi 0,2 a 1,9 %. Mezi tyto defekty patří například rozštěpy patra a pysků, oční vady, problémy s uzavřenými soustavami či perzistující kloaka (Kloaka je jeden z vývojových stupňů embrya. Nesmí nicméně zůstat do narození.). Teratogenní látky však mohou tato čísla výrazně zvýšit, když skrze březí fenu působí přímo na vyvíjející se embryo nebo plod.
Proto je důležité si z tohoto článku odnést hlavní myšlenku: vystavení teratogenním látkám může vážně narušit prenatální vývoj štěňat. Zvažte proto pečlivě jakýkoli lék, který březí feně podáváte, a vždy se nejprve poraďte s veterinářem. Odborník by měl znát nejen účinky léčiv, ale i možné malformace, které by mohly způsobit.
Impulzem pro sepsání tohoto článku byl odborný text publikovaný v roce 2007 pod názvem Teratogenicity in dogs and cats – a review for practitioners and toxicologists. Celý text je dostupný v angličtině a naleznete jej zde: [https://www.wtm.at/explorer/WTM/Archiv/2007/WTM_09-10-2007_Artikel_2.pdf].
I když se mi zatím nepodařilo získat přehled konkrétních léků s teratogenními účinky z Evropské ani České veterinární lékové databáze (Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv), je důležité vědět, že teratogenita musí být vždy zmíněna v příbalovém letáku. Také byste měli být obezřetní při používání chemických látek, zejména pokud na nich najdete symbol varující před rizikem teratogenity. Prevence je v tomto případě klíčem k ochraně nejen vašeho psa, ale i vás samotných.
Zdroje
Pichler, L.. (2007). Teratogenicity in dogs and cats – A review for practitioners and toxicologists. Wiener Tierarztliche Monatsschrift. 94. 214-222. – dostupné on-line: https://www.wtm.at/explorer/WTM/Archiv/2007/WTM_09-10-2007_Artikel_2.pdf
KUSTRITZ, M.V.R. (2003): Neonatology. In: KUSTRITZ, M.V.R. (ed.): Small animal theriogenology (The Practical Veterinarian).Butterworth-Heinemann, Philadelphia, p. 283-329.
KUSTRITZ, M.V.R. (2006): Reproduction and neonatology. Parturation/dystocia in the bitch. http://www.dcavm.org/06oct.html; accessed November 10, 2006.
Na světě existuje mnoho oblastí, kde se věda a každodenní život střetávají, a jednou z nejzajímavějších je oblast genetiky. Genetika, ačkoliv se může zdát jako abstraktní koncept, má bezprostřední dopad na mnohé aspekty našeho života, od zdraví po chov zvířat.
Imaginární příběh
Představme si malou vesničku na severu, kde chovatelé psů udržují tradici chovu sibiřských huskyů, kteří jsou nejen krásní, ale také neocenitelní pro jejich schopnost táhnout saně v drsných zimních podmínkách. V této vesnici žije starý chovatel, který má své psy nejen jako pomocníky, ale i jako členy rodiny. Po desetiletí se snaží zachovat čistotu plemene a zároveň zajistit, aby jeho psi byli zdraví a silní. Jak toho dosahuje? Používá principy populační genetiky.
Populační genetika se zabývá studiem frekvence a interakce alel (různých forem genu) v populaci. V praxi to znamená, že chovatel musí pečlivě vybírat, které psy křížit, aby se zabránilo genetickým chorobám a zároveň se zachovala genetická rozmanitost. Je to trochu jako když se snažíte udržet zdravý ekosystém v lesním porostu; pokud máte příliš mnoho stejných stromů blízko sebe, celý les může snadno podlehnout chorobám. Stejně tak, pokud se psi příliš často kříží v rámci úzkého genetického poolu, může to vést k dědičným problémům.
Starý chovatel si uvědomuje, že aby jeho psi zůstali zdraví, musí se neustále učit a adaptovat. Studuje rodokmeny svých psů, konzultuje s genetiky a snaží se najít optimální rovnováhu mezi udržením plemenných charakteristik a prevencí genetických problémů. Jako zkušený zahradník, který pečlivě vybírá, které rostliny zasadí vedle sebe, tak i chovatel pečlivě plánuje, které psy spolu zkříží.
V naší příběhové metafoře, vesnice představuje malou genetickou populaci. V takovém prostředí může nevhodný výběr jedinců pro chov rychle vést k nárůstu nežádoucích genetických vlastností. Starý chovatel je jako moudrý správce této genetické zahrady, který pečlivě vybírá, jaké geny se mají dále rozvíjet.
Tento přístup k chovu není bez výzev. Vyžaduje hluboké znalosti genetiky, trpělivost a předvídavost. Někdy může být těžké najít vhodného partnera pro křížení, zejména v izolovaných nebo malých populacích. Navíc, příroda je vždy plná překvapení, a i když chovatel pečlivě plánuje, výsledky nejsou nikdy zaručeny.
Věda o populační genetice nabízí cenné nástroje pro chovatele, jak zachovat a zlepšit genetické zdraví svých psů. Je to příklad, jak hluboké pochopení přírodních zákonů může vést k lepším rozhodnutím v reálném světě. Starý chovatel a jeho psi jsou jen jedním příběhem, ale odráží širší principy, které se mohou vztahovat na mnoho oblastí našeho života. Výzvy a strategie populační genetiky jsou nejen fascinující, ale také připomínají, jak je důležité pečovat o genetické zdraví a rozmanitost – ať už jde o les, zahradu nebo naše čtyřnohé přátele.
A nyní realita
Článek od J. Jeffreyho Bragga na téma „Populační genetika v praxi: Principy pro chovatele“ zdůrazňuje, jak je důležité, aby chovatelé psů začali aplikovat principy populační genetiky do svých chovatelských praktik. Bragg uvádí, že ačkoli populační genetika existuje již téměř století, její využití v oblasti chovu psů je stále na počátku. Přesto je tato disciplína pro chov velmi relevantní a může přinést zdravější způsoby chovu než škodlivé metody příbuzenského křížení a selekce, které jsou nyní běžně praktikovány.
Bragg zdůrazňuje potřebu, aby chovatelé přemýšleli v termínech populací, vnímali každé plemeno geneticky jako populaci a každého chovatele jako ochránce tohoto plemene ve spolupráci s ostatními. Článek navrhuje několik zásad pro chov v 21. století, které Bragg sestavil na základě svých zkušeností s projektem Seppala Siberian Sleddog.
Také zdůrazňuje, že ne každé opatření doporučené v článku může být možné nebo vhodné pro všechna plemena, a že chovatelé by neměli být k těmto praktikám nuceni vládními či klubovými nařízeními. Místo toho nabádá chovatele, aby, pokud se obávají příbuzenského křížení, dědičných nemocí a nedostatku genetické diverzity, zvážili implementaci některých z navrhovaných principů, které se ukázaly jako užitečné v projektu Seppala Siberian Sleddog.
Do textu se snažím svými myšlenkami zasahovat minimálně. V případě, že chci něco dodat anebo upozornit na jiný pohled na věc, je tento můj příspěvek označený kurzivou.
Je jich celkem dvacet. Některé lze velmi snadno aplikovat, u jiných člověk musí více přemýšlet nad možností je zabudovat do své chovatelské praxe. A asi dvě z mého pohledu řadím mezi hudbu budoucnosti aneb tam, kam se většina plemen zatím nemá šanci se dostat.
1. Balanc mezi psi a fenami
Přibližně stejné číselné množství psů samců a fen by mělo působit v chovu. Dejme jako chovatelé šanci prosadit se i těm méně známým psům v rukou začátečníků.
Je nerozumné stále dokola a dokola používat menší a menší množství psů a fen do chovu (jeden z případů kam to vede je Popular sire syndrom).
Jakýkoli disbalance mezi psi a fenami automaticky omezuje efektivní velikost populace. Do příští generace by mělo přispívat mnoho psů a mnoho fen – týká se to jak populace jako celku, tak populace uvnitř chovatelských stanic.
„Chápu, že v momentě neomezeného místa k chovu psů, zajištěných financí pro jejich rozvoj a správu velké chovatelské stanice, je snadné říkat tuto poučku. Ale v reálných podmínkách chovu psů v ČR, kdy většina z nás má omezené možnosti – jak z hlediska prostoru, možností člověka anebo rodiny a financí je vlastnění velkého počtu psů docela oříšek.“
2. Vyvarujte se incestnímu páření
Chovatelům doporučuji nedělat incestní spojení, příbuzenskou plemenitbu a liniovou plemenitbu.
Je malá omluva v případě, že příbuzenská plemenitba není ve 4 generacích, ale pokud vám to rozmanitost rodokmenu dovolí, stanovte si hranici dále. Pátá či sedm generace bez příbuzenské plemenitby je lepší cíl.
„Co se týče incestního páření či páření jedinců v blízkém příbuzenském vztahu, je to nedoporučováno nejen mezinárodními kynologickými organizacemi, ale většina klubů se k takovým spojením staví také vysoce negativně. A nejde jinak, než s tím souhlasit. „
3. Rozumějte a monitorujte Fx
Je vhodné sledovat rodokmen alespoň do 10 generací.
Jako chovatel si můžete vést vlastní databázi, existují na to dobré softwary. Ale co si budeme povídat, víc hlav, víc ví a je vhodnější než mít mnoho databází s nepropojenými informacemi, jednu větší, kam bude přispívat více chovatelů/majitelů a klub daného plemene. Ideálním stavem by potom byla databáze mezinárodní.
Počítat koeficient příbuzenské plemenitby Fx ze čtyř až šesti generací dává falešný pocit jistoty. Je-li možnost nechat si vygenerovat ten deseti generační, zjistíte, že se najednou pohybujete v úplně jiných číslech.
Proč deset generací? Toto číslo je chápáno jako celosvětově uznávaný standard pro srovnávání v rámci plemene. Nejen psů, ale i jiných zvířat, například koní anebo skotu.
„Požadavek, aby Fx nebylo větší než průměr populace je přežitek a naprostý nesmysl. Jednat z toho důvodu, že většina chovatelů ani chovatelský klub nezná aktuální průměrný koeficient příbuzenské plemenitby ve svém plemeni či variantě plemene, jednak proto, že se ani ročně nejenže nepočítá, ale ani nikde neuvádí. Z hlediska doporučení autora Dr. Bragga je každý chovatel zodpovědný za své odchovy a svůj způsob chovu. A mít koeficient příbuzenské plemenitby Fx jako nejnižší číslo se mu v chovu osvědčilo. „
4. Dávejte pozor na trendy v Fx
Chovatelé by se měli snažit pochopit, jaká je pravděpodobná průměrná hodnota Fx v 10 generacích u jejich plemene a snažit se udržet svůj chov hluboko pod touto úrovní. V opačném případě se bude Fx zvyšovat stabilně každý rok a plemeno se začne potýkat s větším či menším zatížením z hlediska Inbrední deprese.
5. Kalkuluj počet unikátních předků
Databáze a rodokmeny by měli být použity ke studiu počtu unikátních předků známého rodokmenu
Na mysli je počet aktuálních ukazujících se individuálních předků v rodokmenu.
Teoretické číslo bývá často astronomicky jiné než skutečný stav. To je dáno tím, jak plemeno vznikalo ve svém počátku. S tím moc neuděláme.
Pro každé spojení by měl chovatel zjistit individuální předky pro psa, fenu a použít je k dosažení potenciální diverzity – zvýšit počet individuálních předků NESPOLEČNÝCH u obou rodičů
Tento postup dramaticky zvýší genetickou hodnotu spojení a odliší super spojení od klasických spojení.
6. Seznamte se s genetickým zatížením plemene, ale nebuďte jím příliš posedlý
Genetická zátěž = totální soupis všech negativních genů v populaci, které mohou negativně ovlivnit fitness individuálních zvířat.
Některé geny jsou známy, jiné jsou špatně rozuměny anebo neznámé.
Genetická zátěž nemůže být jednoduše eliminována se současnými genetickými znalostmi.
Proto je třeba, aby mezi sebou chovatelé sdíleli vědomosti o této zátěži, aby se vyhnuli nešťastným a nechtěným chovatelským kombinacím.
Nemusíme být jako chovatelé zastánci nepříbuzných spojení. Nicméně je fakt, že Outbreeding zakrývá/přikryje recesivní defekty. Tím, že se spojí nepříbuzná zvířata s nepříbuznými rodokmeny efektivně zabrání tomu, aby se potkala shodná genetická zátěž dvou jedinců a to se projevilo v náchylnosti k onemocnění anebo onemocnění samotném.
Je velmi zajímavý názor Dr. Bragga na selekci samotnou. Screenig a selekce nemůže uspět jako strategie pro eliminaci genetického onemocnění. Jak eliminuje jeden defekt, ostatní zesílí a pozdější stav plemene bude horší než na začátku.
Genetická zátěž musí být známa, tolerována a spravována. Posedlost eliminací vede k problémům.
„Je to velmi nezvyklý pohled na problematiku chovu, ale do určité velké míra má smysl. „
7. Používejte analýzu rodokmenu
U každého spojení proveďte hloubkovou analýzu spojení – vypište si hlavní předky, na které je směřováno spojení. Zaznamenejte kolikrát a na které pozici se objeví v rodokmenu. Tato analýza by měla proběhnout na 6, ideálně na 8 generací.
8. Konzervujte diverzitu pro linie psa a feny
Diverzita psů se přenáší po chromozomu Y.
Diverzita fen se přenáší srze mitochondriální DNA, které se dědí vždy po linii matek.
Diverzita v těchto elementech je vzácná a proto by měla být udržena.
„Je otázkou, jak se chovatel k těmto datům dostane a jak je bude schopen použít a porozumět jim. Za mě tento bod má velký potenciál, ale v současnosti moc nevidím reálnou možnost jeho využití vzhledem k informacím, které jako chovatel mám k dispozici.“
9. Praktikujte assortativní spojení
Spojení nepříbuzných psů, kteří jsou fenotypově stejní v dané vlastnosti a ne místo toho praktikovat inbreeding. Tedy spojení jedinců stejný x ideál anebo postupné zlepšování v rámci plemene.
10. Spravujte vysoký generační čas
Proč produkovat štěňata na nedospělých a nevyvinutých jedincích, u kterých nevím, jací budou v dospělosti? Použití nedospělých jedinců v chovu není správné. Není problém počkat půl roku či rok. Na dobré se vyplatí se počkat si.
Generační čas se počítá jako (věk psa + věk feny)/2. Čtyři roky jsou považovány za minimum, lepší je pět či šest let.
11. Vyvarujte se opakovaným spojením
Nekonečné opakování stejného spojení velmi redukuje možný chovatelský potenciál jak v rámci chovatelské stanice, tak v rámci plemene.
12. Ujistěte se/ověřte příspěvek sourozenců
Alespoň dva jedinci z každého vrhu by se měli podílet na dalších generacích, polovina vrhu by byla ideální.
Když bude z každého spojení pokračovat pouze jeden jedinec, ztrácí se polovina genetické rozmanitosti a diverzity linie navždy.
13. Monitorujte Indikátory Fitness
Klíčové indikátory jsou schopnost početí, absence mrtvě narozených štěňat, váhy narozených štěňat, plodnost (% úspěšných krytí), průměrný velikost vrhu vzhledem k plemeni, přežití do dospělosti, dlouhověkost.
14. Pokuste se o vyvážení zakladatelů
Bylo by fajn pro chovatele pracovat s informacemi sahající skutečně až do počátků plemene jako takového a tedy znát příspěvek v chovu každého jednotlivého přispívatele. Ve většině případů bohužel tento požadavek není možné uspokojit. Proto chovatel namísto s příspěvkem jednotlivých zakladatelů pracuje spíše s relativními přispivateli současného plemene. Zvážit tedy velikost tohoto relativního přispívatele v daném plánovaném spojení, aby se zabránilo ztrátě některých individuálních krevních linií, které jsou velmi málo reprezentované v plemeni. Ano, není to jednoduchá práce a vyžaduje spoustu přemýšlení. Ale je klíčem k zabránění ztráty diverzity.
15. Zvažte outcross spojení
V současnosti má většina plemen uzavřené chovné knihy už to šedesát nebo stovku (někdy i dvě stovky let). Není tedy možný svěží genetický vklad do plemene už od jeho založení. Přes tuto dobu mohly působit jevy jako umělý výběr, náhodný genetický drift, efekt hrdla lahve a další formy ovlivňující genetickou diverzitu plemene.
Pokud je to možné a lze to provést, jsou doporučené importy ze země původu. Tedy u krajových plemen, kde zbytky původních populací stále zůstavají v kraji a zemi původu a jsou nezávislé na jedincích s rodokmenem. Spadají se hlavně plemena jako chrti s blízkého východu, např. Saluki. Dále zbytkové populace v Evropě a Severní Americe volně chovaných tažných psů špicovitého typu, jež jsou příbuzní moderním sibiřským huskyům, aljašským malamutům, samojedům a tak dále.
V případech malopočetných plemen, kde není možný takovýto import ze země původu bude bohužel nutné přistoupit k přikřížení podobných plemen, aby se pozastavila inbrední deprese a znovunastolila zdravá genetická diverzita. Nicméně musí se k tomuto tématu postavit otevřeně a provozovat ho nejen kynologická organizace, ale klub plemene, aby se zajistilo, že přilití krve jiného plemene nevyjde nazmar a genetická diverzita se v průběhu křížení ztratí.
16. Monitorujte růst populace
Populace jakéhokoli plemene by měla růst kontinuálně. Náhlé změny k nadprodukci jedinců, kdy je plemeno extrémně populární a následný masivní propast, kdy o plemeno není zájem, jsou velkým nebezpečím pro zdraví plemene jako celku. Je samozřejmě naprosto nemožné se jim vyhnout anebo zabránit efektům hrdla láhve (tzv. Bottle neck). Ale i tyto jevy by měly být sledovány a popsány v současnosti než se potom zaobírat jejich dopady v budoucnosti.
Zajistiti pomalý a stabilní růst populace plemene by mělo být v zájmu kteréhokoli psího klubu jakéhokoli plemene.
17. Hledejte balancované vlastnosti
Ověřovat psi pro VYBALANCOVANÉ CHARAKTERISTIKY – zdraví, vitalita, temperament, schopnost práce, inteligence, stavba těla, typ
Hlídat celého psa, aby jeho vlasnosti byly vybalancované. A ne jen produkovat vítěze výstav a psích soutěží.
Vybalancované zvíře má vyšší potenciál pro budoucnost plemene než vysoce vyselektované, přešlechtěné zvíře vykazující přehnané znaky plemene v 1 nebo 2 oblastech.
První věc na co by se chovatelé při svém výběru měli zaměřit je dobrý pes a teprve potom začít zohledňovat specifické chovatelské požadavky.
18. Vyhněte se nezdravé chovatelské základně
Jedinec, který bez veterinárního zákroku nemá šanci na život NEMÁ v chovu co dělat!
19. Vyhněte se reprodukčním technologiím
Přirozené krytí, porod a péče o štěně je pro psy nejlepší. Je to také důležitým ukazatelem fitness.
Je lépe do reprodukce nezasahovat a nechtít podporovat neživotaschopnost těch, co se nemohou přirozeně reprodukovat.
„V podmínkách doporučení je otázkou, jak by se Dr. Bragg postavil ke krytí se psem na jiném kontinentě, kdy je z pochopitelných důvodů (cena, ubytování, přeprava feny, načasování, cena za krytí,…) výběr umělé reprodukce logickým požadavkem. Nejde jen o peníze, ale fena nemusí na transport dobře reagovat a to snižuje její schopnost a ochotnost zabřeznout.“
20. Omez umělou selekci
Umělý výběr a inbreeding zničili plemena. Není jich třeba v současnosti.
V současnosti opravdu nepotřebujeme upevňovat plemenný typ! Na tom pracovali chovatelé před námi a plemeno si jím již několikrát prošlo. To není práce pro chovatele současnosti.
Závěr
Jsme lidé a každý chováme jiné plemeno. Ale použití některých bodů si dovedu představit pro každé plemeno či chovatele, některé mi do určitých plemen nesedí (př. Jako chovatelka pudla asi těžko budu importovat pudla ze země původu, i když i tam jsem zaznamenala snahu zařadit bezpapírové jedince s typickými plemennými znaky do oficiálních registrů).
Nicméně zamyslet se a některé zkusit aplikovat pomůže vyhnout se problémům, které chov psů přináší a plemenným zátěžím, které ať chce nebo nechce, má každé plemeno. A pokud sami aplikujete jedno či více opatření ve svém chovu, tento článek splnil svůj účel.
Články zabývající se populační genetikou (genetikou na úrovni plemene jako celku) bývají hodně nepochopené anebo se jim chovatelská a klubová veřejnost záměrně vyhýbá. Nicméně poradce chovu bez znalostí populační genetiky dle mého názoru nemůže působit ve své funkci, aniž by plemeni neškodil. Je to velká zodpovědnost a bez základních znalostí není možné ji provádět ku prospěchu plemene jako celku.
Tato úvaha se ke mně vrací s rostoucími tématy, která se snažím v kynologii do větší hloubky poznat.
Jako chovatelé se snažíme odchovat co nejlepší štěňátka. Po stránce temperamentu, dědičnosti vloh, vzhledu, barevné kombinace, zdraví,… Podle toho vybíráme i partnery ke krytí. Jaký pes se hodí na mou fenu? (Tomuto tématu jsem věnovala eBook zdarma – Na cestě za tím pravým psem >>>)
Používáme k tomu nejen svůj cit, ale i různá moudra zakládající se jak na zkušenosti chovatelů, tak i na seriózní vědě. Tím nehaním zkušenosti chovatelů, naopak, ukazuje se, že věda je postupně potvrzuje.
Tématu jak chovat a co testovat a v jakém množství věnuji přednášku, která se uskuteční 08.10. 2024 od 18:00. S těmi, které toto téma zajímá a chtějí si najít svou vlastní cestu ideální pro ně, se budu těšit na společné setkání.
Jsou chovatelé
Jsou chovatelé, kteří potřebují mít vše perfektní. Léta si čekají na tu správnou fenu, když ji nechávají vyšetřit na různá onemocnění a různými testy, vždy trnou, zda to dopadne ideálně. Zkrátka a dobře, potřebují mít vše ideální. Pokud některý z výsledků vyjde špatně, automaticky na feně nikdy chovat nebudou. Ano je to cesta. To stejné samozřejmě požadují i po krycím psovi. V případě, že vyjde některý z testů ne ideálně (tj. Výsledek ne čistý, ale do chovu stále přípustný), automaticky takového psa zavrhnou.
A tak si říkám, neochuzujeme se tímto způsobem o spoustu nejen genetického, ale i chovného materiálu jen v touze po dokonalosti?
Existují samozřejmě i chovatelé
Existují samozřejmě i chovatelé, kteří se vydali úplně obrácenou cestou. Jsou přesvědčeni, že jejich fena je ta nejlepší pod sluncem, jaká kdy existovala (ruku na srdce, to si myslíme všichni o našich psích kamarádech) a i když má nějaký výsledek hraniční a nebo ne do chovu, zkusím pro ni vyjednat výjimku. Protože ona štěňátka mít musí.
Podle čeho si vyberou takoví lidé krycího psa, nedokážu úplně předpovědět. Zřejmě tam hraje roli spousta faktorů nejen lidských – já to tak cítím, ale i zdravotních, sociálních – je to můj dobrý známý,…
Nehaním tento způsob chovu, jen pro mou logickou mysl je značně chaotický a nedává mi smysl. Opět si dovolím otázku na zakončení; Opravdu je ta fena, která jak jsme se shodli, nejlepší pod sluncem, opravdu dobrá pro chov? To nemá nic společného s tím, jak ji milujeme, ale chov je o předávání genetických (epigenetika nám ukazuje, že i negenetických) vloh potomkům. Má taková fena co nabídnout když víme, že nechceme nemocné potomky?
A je většina chovatelů
Většina chovatelů se pohybuje mezi těmito dvěma extrémy. Když necháváme svou fenku, snad budoucí matku vyšetřit, samozřejmě trneme, jaké výsledky nám vyjdou. Někteří nechávají vyšetřit minimum nutné k uchovnění a nebo doporučené testy, má-li je klub daného plemene. Jiní testují genetická onemocnění od A do Z, většina se pohybuje někde mezi (Co má smysl a nemá smysl testovat, tomu věnuji osobní konzultace pro chovatele >>>) a opět, není na tom nic špatně.
Úvaha, jež se mi stále vrací je následující. Pokud něco nevyjde ideálně, ale výsledek je stále přípustný do chovu, chovat a nebo ne? Když začínalo genetické testování a byly první genetické testy, hodně se o tom debatovalo. Spousta lidí, včetně mně (tehdy ještě na klubové úrovni) upozorňovala na to, že chovem jen na čistých zvířatech a vynecháním přenašečů, se nejen ochuzujeme o množství zvířat v chovu, ale si lehce můžeme zadělat na jiné problémy v plemeni, které zatím nejsou u nás popsány. Ukázalo se za ty dvě desítky let, že je to pravda.
Většinou u svých fen jsme schopni skousnout ne zcela ideální výsledek, ale u krycích psů požadujeme vždy dokonalost.
Pokud tuším, že fena a nebo linie, ze které pochází nemá v pořádku kyčle, je logické, že po psovi požaduji, aby měl kyčle naprosto ideální (a stejně tak i jeho matka, otec – ideálně i sourozenci, ale to se ne vždy podaří dohledat). Ale zavrhnout psa, který má ideální kyčle (abych se držela svého příkladu), jen proto, že mu některý genetický test vyšel jako Heterozygotní mutanta = přenašeč = N/A = N/zkratka genetického onemocnění např. N/PRCD-PRA? Tak tady to já osobně vidím jako krátkozraké.
U mne v chovu má místo takový pes, který dokáže doplnit nedostatky mé feny a zároveň splňuje standard. Zkoumám zdraví, povahu, genetické testy, vzhled, rodokmen,… Těch dílků puzzle je hodně. A protože, některý z nich není úplně ideální, přestanu s tím? Přijde mi, že lépe se mi bude eliminovat něco co znám – například výsledek přenašeč – hledám tedy partnera, který má výsledek čistý, než pracovat s něčím, co není tak snadno uchopitelné a popsané.
Nemusíte se mnou souhlasit, můžete na to mít naprosto jiný názor. Budu ráda, když mi ho napíšete na terezie.valcikova@psinfo.cz.
Jak jsem se hodněkrát přesvědčila když dva dělají totéž, není to totéž a stejně tak ráda upravím svůj názor, pokud mi logicky někdo dokáže zargumentovat, že ten můj je špatný a nebo mi chybí některé informace.
Na toto téma budu dělat přednášku v září tohoto roku, konkrétně v úterý 08.10. 2024 od 18:00. Cílem je se nad tématem zamyslet a najít cestu pro každého z nás, která je pro něj vhodná a obhajitelná před sebou samým. Přihlášení na >>>