Teratogenní látky: Neviditelní nepřátelé vývoje psů
Teratogenní látky – neviditelní nepřátelé, kteří mohou poškodit vývoj ještě předtím, než se štěně vůbec narodí. Tyto látky mohou být odpovědné za mnoho vrozených problémů...
Teratogenní látky – neviditelní nepřátelé, kteří mohou poškodit vývoj ještě předtím, než se štěně vůbec narodí. Tyto látky mohou být odpovědné za mnoho vrozených problémů...
Demodikóza je téma, které je hodně skloňováno v souvislostí s genetickým pozadím jedince. Konkrétně jeho imunitními geny a založením. Po pečlivém prostudování literatury se ukazuje, že vrozená náchylnost k demodikóze skutečně existuje, ale nebude to tak jednoznačné, jak se dřív předpokládalo. Mnoho psů s vyřešenou juvenilní formou demodikózy nemá v dospělosti žádné problémy a mnoho psů s dospělou formou mělo před propuknutím zdánlivě kontrolované roztoče po mnoho let.
Článek od J. Jeffreyho Bragga na téma "Populační genetika v praxi: Principy pro chovatele" zdůrazňuje, jak je důležité, aby chovatelé psů začali aplikovat principy populační genetiky do svých chovatelských praktik. Bragg uvádí, že ačkoli populační genetika existuje již téměř století, její využití v oblasti chovu psů je stále na počátku. Přesto je tato disciplína pro chov velmi relevantní a může přinést zdravější způsoby chovu než škodlivé metody příbuzenského křížení a selekce, které jsou nyní běžně praktikovány.
Dilatační kardiomyopatie je onemocnění srdečního svalu, přímo srdeční svaloviny. Dochází při ní k dilataci, tedy povolení svalů a ztenčování jednotlivých oddílů srdce. Tím se postupně mění velikost srdce (zvětšuje se) a také jeho tvar. Dilatační kardiomyopatie je druhou nejrozšířenější chorobou v současnosti diagnostikovanou u psů.
Epigenetické modifikace jsou vrstva nad genetickou informací. Jsou reverzibilní, tedy dají se vhodnou terapií upravit a přepsat. To je rozdíl mezi epigenetickou a genetickou informací. Genetická informace je totiž nevratná a stálá. Moc se mi líbí přirovnání z jedné lekce epigenetiky, proto ho s vámi sdílím. Zatímco genetická informace jsou slova a písmena, epigenetická informace jsou mezery, tečky, čárky, vykřičníky, otazníky. Pomohou nám tedy interpretovat informaci a dávají ji konkrétní význam.
Tato úvaha se ke mně vrací s rostoucími tématy, která se snažím v kynologii do větší hloubky poznat. Jako chovatelé se snažíme odchovat co nejlepší štěňátka. Po stránce temperamentu, dědičnosti vloh, vzhledu, barevné kombinace, zdraví,… Podle toho vybíráme i partnery ke krytí. Jaký pes se hodí na mou fenu? (Tomuto tématu jsem věnovala eBook zdarma – Na cestě za tím pravým psem >>>)...
Nedávno byl zveřejněný článek Dog colour patterns explained by modular promoters of ancient canine origin. Tento vědecký text objasnil určování barev, tedy konkrétně lokusu A, který popisuje červenou/plavou a černou barvu.
Bylo zmíněno, že genetika hraje roli při agresivitě či přirozené ostrosti zhruba 50 %. Co tedy zbylých 50 %? Do nich se promítají faktory prostředí ve kterém se pes pohybuje – výchova, jak je vedený výcvik, jak probíhala socializace, vliv má i jídelníček a také jak tyto faktory interagují s genetickým založím psa. Mohou pomoci zvýraznit jeho přirozenou ostrost anebo naopak se k agresi dostane přes absenci některé výše zmíněné složky?
Část První – pohled do genů a metabolismu psů. Může být agrese způsobená chybným fungováním organismu?
V současnosti zůstává nepřekonaný model pro chovatele ten používající odhad plemenné hodnoty pro kyčle a lokty. Nicméně nezatracujme cestu kombinace genetiky a statistických modelů k predikci nejen plemenných hodnot, ale i modelů umožňujícím lépe pracovat s dysplaziemi obecně. Pozor! Nezapomínejme, že genetika hraje jen omezenou roli – dalšími podstatnými faktory jsou faktory prostředí a ty ovlivníme my každý z nás – jak majitel, tak chovatel v prospěch zdraví anebo naopak vzniku dysplazie a osteoartritických změn.