Jak nevylít vaničku i s dítětem

Tato úvaha se ke mně vrací s rostoucími tématy, která se snažím v kynologii do větší hloubky poznat.

Jako chovatelé se snažíme odchovat co nejlepší štěňátka. Po stránce temperamentu, dědičnosti vloh, vzhledu, barevné kombinace, zdraví,… Podle toho vybíráme i partnery ke krytí. Jaký pes se hodí na mou fenu? (Tomuto tématu jsem věnovala eBook zdarma – Na cestě za tím pravým psem >>>)

Používáme k tomu nejen svůj cit, ale i různá moudra zakládající se jak na zkušenosti chovatelů, tak i na seriózní vědě. Tím nehaním zkušenosti chovatelů, naopak, ukazuje se, že věda je postupně potvrzuje.

Tématu jak chovat a co testovat a v jakém množství věnuji přednášku, která se uskuteční 26.09. 2023 od 19:00. S těmi, které toto téma zajímá a chtějí si najít svou vlastní cestu ideální pro ně, se budu těšit na společné setkání.

Jsou chovatelé

Jsou chovatelé, kteří potřebují mít vše perfektní. Léta si čekají na tu správnou fenu, když ji nechávají vyšetřit na různá onemocnění a různými testy, vždy trnou, zda to dopadne ideálně. Zkrátka a dobře, potřebují mít vše ideální. Pokud některý z výsledků vyjde špatně, automaticky na feně nikdy chovat nebudou. Ano je to cesta. To stejné samozřejmě požadují i po krycím psovi. V případě, že vyjde některý z testů ne ideálně (tj. Výsledek ne čistý, ale do chovu stále přípustný), automaticky takového psa zavrhnou.

A tak si říkám, neochuzujeme se tímto způsobem o spoustu nejen genetického, ale i chovného materiálu jen v touze po dokonalosti?

Existují samozřejmě i chovatelé

Existují samozřejmě i chovatelé, kteří se vydali úplně obrácenou cestou. Jsou přesvědčeni, že jejich fena je ta nejlepší pod sluncem, jaká kdy existovala (ruku na srdce, to si myslíme všichni o našich psích kamarádech) a i když má nějaký výsledek hraniční a nebo ne do chovu, zkusím pro ni vyjednat výjimku. Protože ona štěňátka mít musí.

Podle čeho si vyberou takoví lidé krycího psa, nedokážu úplně předpovědět. Zřejmě tam hraje roli spousta faktorů nejen lidských – já to tak cítím, ale i zdravotních, sociálních – je to můj dobrý známý,…

Nehaním tento způsob chovu, jen pro mou logickou mysl je značně chaotický a nedává mi smysl. Opět si dovolím otázku na zakončení; Opravdu je ta fena, která jak jsme se shodli, nejlepší pod sluncem, opravdu dobrá pro chov? To nemá nic společného s tím, jak ji milujeme, ale chov je o předávání genetických (epigenetika nám ukazuje, že i negenetických) vloh potomkům. Má taková fena co nabídnout když víme, že nechceme nemocné potomky?

A je většina chovatelů

Většina chovatelů se pohybuje mezi těmito dvěma extrémy. Když necháváme svou fenku, snad budoucí matku vyšetřit, samozřejmě trneme, jaké výsledky nám vyjdou. Někteří nechávají vyšetřit minimum nutné k uchovnění a nebo doporučené testy, má-li je klub daného plemene. Jiní testují genetická onemocnění od A do Z, většina se pohybuje někde mezi (Co má smysl a nemá smysl testovat, tomu věnuji osobní konzultace pro chovatele >>>) a opět, není na tom nic špatně.

Úvaha, jež se mi stále vrací je následující. Pokud něco nevyjde ideálně, ale výsledek je stále přípustný do chovu, chovat a nebo ne? Když začínalo genetické testování a byly první genetické testy, hodně se o tom debatovalo. Spousta lidí, včetně mně (tehdy ještě na klubové úrovni) upozorňovala na to, že chovem jen na čistých zvířatech a vynecháním přenašečů, se nejen ochuzujeme o množství zvířat v chovu, ale si lehce můžeme zadělat na jiné problémy v plemeni, které zatím nejsou u nás popsány. Ukázalo se za ty dvě desítky let, že je to pravda.

Většinou u svých fen jsme schopni skousnout ne zcela ideální výsledek, ale u krycích psů požadujeme vždy dokonalost.

Pokud tuším, že fena a nebo linie, ze které pochází nemá v pořádku kyčle, je logické, že po psovi požaduji, aby měl kyčle naprosto ideální (a stejně tak i jeho matka, otec – ideálně i sourozenci, ale to se ne vždy podaří dohledat). Ale zavrhnout psa, který má ideální kyčle (abych se držela svého příkladu), jen proto, že mu některý genetický test vyšel jako Heterozygotní mutanta = přenašeč = N/A = N/zkratka genetického onemocnění např. N/PRCD-PRA? Tak tady to já osobně vidím jako krátkozraké.

U mne v chovu má místo takový pes, který dokáže doplnit nedostatky mé feny a zároveň splňuje standard. Zkoumám zdraví, povahu, genetické testy, vzhled, rodokmen,… Těch dílků puzzle je hodně. A protože, některý z nich není úplně ideální, přestanu s tím? Přijde mi, že lépe se mi bude eliminovat něco co znám – například výsledek přenašeč – hledám tedy partnera, který má výsledek čistý, než pracovat s něčím, co není tak snadno uchopitelné a popsané.

Nemusíte se mnou souhlasit, můžete na to mít naprosto jiný názor. Budu ráda, když mi ho napíšete na terezie.valcikova@psinfo.cz.

Jak jsem se hodněkrát přesvědčila když dva dělají totéž, není to totéž a stejně tak ráda upravím svůj názor, pokud mi logicky někdo dokáže zargumentovat, že ten můj je špatný a nebo mi chybí některé informace.

Na toto téma budu dělat přednášku v září tohoto roku, konkrétně v úterý 26.09. od 19:00. Cílem je se nad tématem zamyslet a najít cestu pro každého z nás, která je pro něj vhodná a obhajitelná před sebou samým. Přihlášení na >>>