Teratogenní látky: Neviditelní nepřátelé vývoje psů

Chov psů je fascinující, ale také plný výzev. Každý chovatel má představu o ideálním spojení, sní o tom, jaká štěňátka se narodí. Jenže, psi nejsou jen výsledkem pečlivého výběru, jsou to živé bytosti, a příroda nás dokáže nejednou zaskočit. Co na první pohled vypadá perfektně, může být ovlivněno faktory, které jsme ani nezvážili. Genetické defekty jsou často první věcí, která nás napadne, když něco nevyjde podle plánu – a právem nás děsí. Ale ne vždy je příčina ukrytá v genech.

Existují totiž i jiné, zákeřnější vlivy, které dokážou narušit vývoj už od samého začátku života, ještě v lůně matky. Tyto látky, které zasahují do křehkého procesu vývoje, jsou známé jako teratogenní. A právě o jejich působení, které může vyústit ve vrozené defekty (malformace), pojednává tento příspěvek.

Často se zaměňují dva pojmy: genetické poruchy a vrozené vady. Ačkoliv obojí může vyústit ve zdravotní problémy, jejich původ je odlišný. Genetické problémy jsou dědičné – jsou přeneseny z generace na generaci, ukryté v DNA rodičů. Pokud se objeví, je to díky tomu, že jeden nebo oba rodiče nesou a přenášejí geny, které problém způsobily. Vrozené vady ale vznikají jinak. Nejsou způsobeny vadnou genetikou, ale vývojovým zásahem během embryonálního nebo fetálního období.

A zde přicházejí na scénu teratogenní látky – neviditelní nepřátelé, kteří mohou poškodit vývoj ještě předtím, než se štěně vůbec narodí. Tyto látky mohou být odpovědné za mnoho vrozených problémů, kterým se v tomto článku budu věnovat podrobněji.

Co teratogeny umí

To jak velký problém teratogenní látky způsobí je odvislé od stupně vývoje plodu, kdy je matka vystavena těmto látkám. Maximální senzitivita odpovídá kritickým periodám vývoje orgánů (organogeneze). U psů to odpovídá čtrnáctému až třicátému dni březosti. Je-li působení teratogennů slučitelné se životem embrya, bude se dál vyvíjet, ale již abnormálně řečeno trochu víc natvrdo a vědecky jde o abnormální embryogenezi čili patogenezi. Pokud byly zásahy do vyvíjejícího se organismu tak vysoké, že není možné, aby se dál embryo vyvíjelo, nastane spontánní abort.

Po tomto kritickém období je samozřejmě malý organismus plodu stále náchylný na teratogenní látky, ale vystavení jejich účinkům později už nemívá fatální následky.

Teratogenní látky mohou ovlivňovat vývoj ihned, po svém podání matce anebo po metabolizaci matkou (matka je ve svém těle zpracuje na jiné látky, které jsou toxické pro plod). Tyto látky pracují tak, že naruší přepis genů do funkčních proteinů, které tělo potřebuje pro svůj vývoj (naruší expresi genů plodu). Dokáží narušit fungování buněčné smrti (apoptózy) – princip, kdy se staré a opotřebované buňky vyměňují za buňky nové. Je to neustálý proces. Teratogeny umí také zasáhnout do migrace buněk nebo jejich vývoje (obojí extrémně nutné pro vyvíjející se plod či embryo), vzniku (syntézu) proteinů nebo nukleových kyselin nebo dodávky energie pro vyvíjejícího se jedince. To jsou popsané mechanismy, ale může jich být mnohem více.

Pokud shrnu jak embryo či plod po vystavení látek může dopadnout; jedinec se narodí s vrozeným defektem (malformací), poruchou růstu (retardace), vývine se u něj funkční onemocnění po narození anebo smrt. V tom případě spíše než s pojmem teratogenita se setkáme s výrazem embryotoxicita.

Teratogenní efekt je závislý také na velikosti dávky. Překročí-li určitou prahovou úroveň, začne se projevovat účinek. Ten ale většinou neroste lineárně. A také platí pravidlo, že jedna dávka působí víc teratogenně než chronické používání.

Od teorie do praxe

Nejedná se jen o látky typu léky anebo předávkování vitamíny. I když hlavně o nich je tento článek, protože mi přijde, že se na ně často zapomíná.

Mezi teratogenní vlivy řadíme také vlivy fyzikální, například ionizující záření anebo zvýšená teplota (horečka).

Jsou popsány environmentální faktory jako methylovaná rtuť anebo PCB (polychlorované bifenyly) a pesticidy. Ty se řadí mezi chemické teratogeny.

Další poměrně rozsáhlou skupinou jsou biologické faktory, kam řadíme infekce a patogeny (například brucellosis canis, canine herpes virus, mykoplasmata a další).

Práce vědeckého týmu Kustritz z let 2003 a 2006 popsaly jak které látky působí na psy a kočky, respektive štěňata a koťata. Této práci je trochu vytýkáno, že vzala všechny teratogenní vlivy od všech laboratorních zvířat a snažila se je odhadnout směrem k psům a kočkám. A ne všechny organismy jsou shodně citlivé nebo senzitivní k teratogenním vlivům u daných léků. Ale pro představu, jak mohou jednotlivé skupiny látek způsobit, poslouží víc než výborně.

Soupis jednotlivých látek, které jsou prokázané teratogeny (Tabulka č. 1). V tabulce č. 2 jsou látky, kde zatím není teratogenita úplně prokázána, ale doporučuje se nepoužívat jich u březích fen a koček.

Tabulka číslo tři má následující vysvětlivky, které popíši na příkladu aspirinu. Aspirin u lidí není teratogenní (proto je v tabulce uvedeno Negative), ale u psů a koček je podání aspirinu velký problém (proto v tabulce uvedeno Positive). Podobně cortisone a dexamethasone nejsou teratogenní u lidí (v tabulce uvedeno Negative), ale u psů ano (v tabulce uvedeno Positive). A naopak diphenylhydantoin je teratogenní u lidí (v tabulce Positive), ale ne u psů a koček (v tabulce Negative).

Shrnutí

Ačkoli se spontánní vrozené defekty u psů objevují jen zřídka, statistiky ukazují, že jejich výskyt se pohybuje mezi 0,2 a 1,9 %. Mezi tyto defekty patří například rozštěpy patra a pysků, oční vady, problémy s uzavřenými soustavami či perzistující kloaka (Kloaka je jeden z vývojových stupňů embrya. Nesmí nicméně zůstat do narození.). Teratogenní látky však mohou tato čísla výrazně zvýšit, když skrze březí fenu působí přímo na vyvíjející se embryo nebo plod.

Proto je důležité si z tohoto článku odnést hlavní myšlenku: vystavení teratogenním látkám může vážně narušit prenatální vývoj štěňat. Zvažte proto pečlivě jakýkoli lék, který březí feně podáváte, a vždy se nejprve poraďte s veterinářem. Odborník by měl znát nejen účinky léčiv, ale i možné malformace, které by mohly způsobit.

Impulzem pro sepsání tohoto článku byl odborný text publikovaný v roce 2007 pod názvem Teratogenicity in dogs and cats – a review for practitioners and toxicologists. Celý text je dostupný v angličtině a naleznete jej zde: [https://www.wtm.at/explorer/WTM/Archiv/2007/WTM_09-10-2007_Artikel_2.pdf].

I když se mi zatím nepodařilo získat přehled konkrétních léků s teratogenními účinky z Evropské ani České veterinární lékové databáze (Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv), je důležité vědět, že teratogenita musí být vždy zmíněna v příbalovém letáku. Také byste měli být obezřetní při používání chemických látek, zejména pokud na nich najdete symbol varující před rizikem teratogenity. Prevence je v tomto případě klíčem k ochraně nejen vašeho psa, ale i vás samotných.

Zdroje

• Pichler, L.. (2007). Teratogenicity in dogs and cats – A review for practitioners and toxicologists. Wiener Tierarztliche Monatsschrift. 94. 214-222. – dostupné on-line: https://www.wtm.at/explorer/WTM/Archiv/2007/WTM_09-10-2007_Artikel_2.pdf

KUSTRITZ, M.V.R. (2003): Neonatology. In: KUSTRITZ, M.V.R. (ed.): Small animal theriogenology (The Practical Veterinarian).Butterworth-Heinemann, Philadelphia, p. 283-329.

KUSTRITZ, M.V.R. (2006): Reproduction and neonatology. Parturation/dystocia in the bitch. http://www.dcavm.org/06oct.html; accessed November 10, 2006.

Obrázek teratogenní látky převzat z: https://www.vlesku.cz/ghs08