Kastrace je téma, které spojuje i rozděluje kynologický svět. Existují argumenty pro i proti, obojí podpořené vědeckými studiemi. Považuji za vhodné se s klady i zápory tohoto kroku seznámit. Jde přeci o společné soužití nás a našeho psího parťáka.
Přimět znovu se zamyslet nad tímto tématem mě přiměl článek sdílený na sociálních sítích – Kastrace psa nebo feny – nové studie mění od základu pohled na tento problém. Zaujal mne a proto jsem si řekla, že si o kastraci osvěžím své znalosti a doplním o nové.
Ještě důležitá poznámka úvodem: tento článek nezahrnuje vliv kastrace na chování psa. Osobně si myslím, že toto téma je velmi nepřehledné vlivem rozdílných názorů na výchovu psa, stejně tak jako i výchovných metod či jejich úplné absence.
Co tedy vědci na toto téma:
Nejprve osvěžím či přiblížím, co to vlastně jsou poruchy imunitního systému či autoimunitní onemocnění. Jde o stav, kdy vlastní imunitní systém začne napadat buňky vlastního těla, protože je vyhodnotí jako cizí. Důvodů pro tento stav je vícero, jeden nich jsem rozebírala ve svém článku: Nástroj na autoimunitní onemocnění – DLA – pomůcka pro chovatele?! K tomu přidáme ještě kastraci, zdá se, že hraje důležitou roli.
Tématu se věnovala pouze jedna studie, ale její závěry stojí za zvážení. Nicméně, když říkám A, měla bych říci i B. Bez dalších vědeckých studií je to ojedinělý názor, který je třeba potvrdit či vyvrátit.
Studie z roku 2016 – Gonafectomy effects on the risk of immune dissorders in the dogs: a retrospective study- prověřovala vliv kastrace na onemocnění:
Data pocházejí z veterinárních databází z let 1995 – 2010. A k čemu dospěli?
Závěr této studie zní: kastrovaní psi i feny mají vyšší riziko výskytu onemocnění ATOP, AIHA, ADD, HYPO, ITB a IBD v porovnání s nekastrovanými jedinci. Pro kastrované feny platí i vyšší risk pro onemocnění LUP, ale ne pro kastrované psy.
V této kapitole shrnu, co bylo prokázáno. Situace ohledně problémů pohybového aparátu je trochu matoucí. Některé studie vliv prokazují, jiné konstatují, že kastrace na pobyhový aparát a jeho případné problémy nemá vliv.
V „sumáři“ studií vydaném v roce 2017 – A literature review on the welfare implications of gonadectomy of dogs
jsou na toto téma citovány 3 studie. Závěry jsou následující:
Za zvýšeným výskytem stojí fakt, že při prepubertální kastraci (před půl až jedním rokem) rostou kosti do větší délky v důsledku pozdějšího uzavírání růstových plotének. Tuto teorii ověřovala studie Gonadectomy in immature dogs: effect on skeletal, physiccal and behavioral development, která potvrdila pozdější uzavírání růstových plotének u kastrovaných skupin psů. Jak proti nekastrovaným jedincům, tak i proti sobě navzájem. Sledované skupiny byly rozděleny dle věku provedení zákroku – první skupina zahrnovala jedince s kastrací provedenou do sedmi týdnů věku a druhá skupina byla kastrovaná do sedmi měsíců věku.
K podobnému závěru dospěla i studie Age at gonadectomy and risk of overweight/obesity and orthopedic injury in a cohort of Golden Retrievers, která potvrdila, že zvýšený výskyt ortopedických problémů se vyskytuje pouze u skupiny psů kastrovaných před 6 měsíci. U pozdější kastrace není tento vliv statisticky významný. Proto pro zlaté retrívry vydali doporučení kastrovat zvířata ve věku mezi 6 – 12 měsíci.
Tomu trochu odporuje poslední studie v tomto odstavci zmíněná, a sice Risk factors for excessive tibial plateau angle in large-breed dogs with cranial cruciate ligament disease. Tato práce potvrdila až 13,6x vyšší risk pro onemocnění CCL u jedinců kastrovaných i po 6. měsíci. Tento fakt je opět spojen s prodlouženou délkou uzavírání růstových plotének.
Závěrem kapitoly můžeme konstatovat, že kastrace hlavně štěňat a mladých psů může způsobit větší růst kostí, pozdější uzavírání růstových míst na dlouhých kostech a v důsledku toho u vliv na zátěž kloubů a kloubních/kosterních vazů.
Na nádorové bujení, tedy na neoplazii obecně se pohlíží jako na onemocnění, za jehož propuknutím stojí vícero faktorů. Zmiňme genetickou predispozici, plemeno, věk, virální infekce, prostředí, chronické záněty a mimo jiné i kastrace. Jako hlavní jsou skloňovány faktory věk, vystavení hormonů (tedy kastrace) a plemeno, zatímco dieta, hmotnost, a plemeno hrají zanedbatelnou roli.
Druh nádoru | Zjištění |
nádory mléčných žláz | Je obecně známý fakt, že kastrace u fen snižuje výskyt nádorů u mléčných žláz. Když se podíváme na čísla z USA, kde je výskyt neoplazie mléčných žláz na úrovni 3,4 % a srovnáme ho s výskyty z evropských zemí (například Norsko 53,5 %), je vidět, že kastrace hraje pozitivní efekt. Tento risk byl vyčíslený na 3x – 7x vyšší pro nekastrované feny oproti kastrovaným. A půjdeme-li do hloubky, výskyt nádorů na mléčných žlázách je u fen kastrovaných před prvním háráním na úrovni 0,05 %, kastrace po prvním hárání procento výskytu mírně zvýší na 8 % a kastrace po druhém nebo dalších estrálních cyklech, tam už jsme na 26 %. |
ovariální tumory | Pro tuto skupinu je pozitivní, že tyto nádory nejsou u fen běžné. Nicméně zde hodně záleží na stupni vyšetření. Pokud se analyzují i odebrané hystopatologické vzorky, již o vzácnosti nemůžeme hovořit. Kastrace, tedy odebrání ovarií, je zde řešení v případě výskytu. Hodně ale záleží na druhu nádoru. Pokud je klasifikovaný jako benigní nebo lokalizovaný, je pro fenu prognóza dobrá. V případě maligního nádoru je zde bohužel až 50 % šance na úmrtí do jednoho roku. |
Uterinní nádory | Jestliže jsem o ovariálních psala jako o málo běžných, tyto jsou ještě vzácnější. Většinou se jedná o mesenchymální tumory, popřípadě leiomyosarkomu, které jsou neinvazivní a nemetastázují. Léčebná kastrace je tedy v takovém případě řešení. |
Vaginální a vulvární tumory | Tyto tumory se vyskytují v 2,4 – 3 % případů nádorů, většinou jsou typické pro pohlavně neaktivní feny, tedy nekastrované, které neměly štěňata. Kastrace je pro tento typ nádorů terapeutickým řešením. |
Přenosné pohlavní nádory | Dle názvu plyne, že se přenášejí při koitu. Většinou se vyskytují tam, kde chov není anebo je málo kontrolován (tedy psů ve volné plemenitbě v Rumunsku, Bulharsku, volně pobíhající populace). Vyskytují se na zevních orgánech a metastázují v přibližně 5 – 17 % případů. |
Testikulární tumory | Jedná se o nejčastější problém nekastrovaných psů. Jsou spojeny mimo jiné i s kryptorchismem, tedy nesestouplými varlaty. Ta když zůstanou v dutině břišní, kde nemají správné podmínky, nastartuje se rakovinotvorné bujení. Kastrovaní jedinci jsou těchto problémů ušetřeni. |
Karcinom prostaty | Zde se kastrace vystupuje jako negativní prvek. Je prokázáno 3,6x – 4,34x častější výskyt tohoto nádoru u kastrovaných jedinců oproti nekastrovaným samcům. Nicméně se řadí mezi ty méně časté typy nádoru. |
Tumory měchýře a močových cest | Zde opět kastrace hraje negativní roli, u kastrovaných jedinců se zvyšuje výskyt tohoto typu nádoru 3,56x – 8x. Dalším negativním faktem je velká agresivita těchto národů, kdy pouze 16 % pacientů s diagnózou karcinomu tohoto typu přežije 1 rok. Nicméně, z celkového výskytu nádorů se tento vyskytuje ve 2 %. |
Lymfom | Jedná se o nejčastěji diagnostikovaný typ nádoru. Byla potvrzena spojitost s plemeny, prostředím, imunitou a hormonálními faktory. Kastrace zvyšuje vznik nádoru tohoto typu 2x. Nicméně bylo by vhodné poznamenat, že zde se studie neshodují ve svých výsledcích. Studie u plemene vizsla prokázala 4,3x častější výskyt u kastrovaných jedinců. Studie u labradorských retrívrů a německých ovčáků neprokázaly žádný vliv kastrace. U plemene zlatý retrívr byl zaznamenán vyšší výskyt lymfomu u kastrovaných jedinců, ale tento rozdíl nebyl z hlediska statistiky významný. |
Tumory žírných buněk | Jde o nádory poměrně časté – 16 – 21 % ze všech tumorů. Výsledky studií jsou obdobné jako v případě lymfomu; u plemene vizsla byl potvrzený až 3,5x vyšší výskyt u kastrátů. Zatímco u zlatých retrívrů, německých ovčáků a labradorů nebyl potvrzený statisticky významný rozdíl. |
Hemangiosarkom | Jde o karcinomy se špatnou prognózou, co se týče délky života. Méně než 10 % jedinců přežívá 1 rok od propuknutí onemocnění. Kastrované feny mají statisticky potvrzený vyšší risk náchylnosti k tomuto typu sarkomu. Studie u vizsly potvrdila 5,3x vyšší risk u kastrovaných samců při kastraci po 12. měsíci věku. U fen plemene zlatý retrívr kastrovaných před 12. měsícem věku je risk až 4x vyšší, zatímco u fen kastrovaných po prvním roce života je risk až 11,5x vyšší. Oproti tomu studie k německých ovčáků neprokázala spojitost. Studie u labradorských a zlatých retrívrů (v této studii hodnoceni dohromady) byl prokázaný zvýšený risk pro obě pohlaví v souvislosti s kastrací. Na závěr ještě studie, respektive analýza dat z veterinárních databází potvrzuje pro kastrované psy 1,6x častější výskyt a u kastrovaných fen až 4,38x častěji. |
Osteosarkom | Většinou jsou to agresivní nádory s častými metastázami. I zde prognóza není dobrá, protože až 90 % pacientů nádorům podlehne do 1 roku od diagnózy. Data z veterinárních databází ukazují až 2x vyšší výskyt tohoto typu nádorů u kastrovaných jedinců. Studie probíhající na plemeni rotvajler potvrdila výskyt až 4x častější u jedinců kastrovaných do jednoho roku věku. |
Závěr z této oblasti zdraví psa je rozhodně diskutovatelný. Existují studie pro i proti vlivu na jednotlivé druhy nádorů. Osobně mi přijde vhodné držet se hlavně studií, jež jsou založeny na analýze veterinárních databází. Jsou to vlastně data celé psí populace, která byla vyhodnocena s ohledem na téma rakoviny. Jde tedy jak o diagnostikované případy, tak i nemocné jedince (ne všichni jedinci se s rakovinou léčí, ne všechny nádory jsou zhoubné a ne všechny případ se dají posoudit na konkrétní druh nádoru).
Ještě zde zmíním jeden fakt. Pokud jsou studie prováděné na jednom určitém plemeni, nedají se jejich závěry zobecnit na plemeno jiné. To je také fakt, se kterým bychom měli ve svých myšlenkách pracovat. Osobně beru tyto studie jako důležité pro dané plemeno a informativní pro ty další. Informativní z pohledu – „hele, u tohoto plemene se to už řešilo a s takovým výsledkem“.
U samců kastrace snižuje výskyt BPH (benigní prostatické hyperplazie), chronické prostatis, perianálního adenomu a perianální hernie z 50 % postižených jedinců ve věku 5 – 6 let na pouhých 6,7 %.
U fen se díky kastraci nedochází k onemocnění reprodukčních orgánů, pyometře, metritidě, ovariálním cystám a život ohrožujícím stavům s porodem (dystokie). Hlavně strašák jménem pyometra vyskytující se ve 23 – 24 % (tedy u každé čtvrté feny) ve věku 10ti let.
Získaná inkontinence se týká spíše velkých plemen a objevuje se 3 – 5 let po kastraci. Postihuje 2 – 20 % fen obecně. Hlavně u kastrací prováděných před 3. měsícem věku je tento problém častý.
Obezita – díky změně metabolismu zvířat po kastraci je tento problém častý.
Délka života je u kastrovaných jedinců vyšší – feny se dožívají ve 26,3 % delšího věku (opět, každá čtvrtá fena) a u psů je vyšší věk dožití 13,8 %. Tento fakt potvrdily 2 studie:
Age at gonadectomy and risk of overweight/obesity and orthopedic injury in a cohort of Golden Retrievers, A literature review on the welfare implications of gonadectomy of dogs.
Osobně díky své zkušenosti se přimlouvám za kastraci fen ve vyšším věku, tedy cca kolem 6 – 8 roka života. Dvě z mých fen prodělaly pyometru, jedna v 10ti letech a druhá ve 12ti letech a zvlášť u té starší to byl stav, který ji ohrožoval na životě. Proto se přikláním k tomuto preventivnímu zákroku u starších fen.
Svým odchovům, v případě, že jsou majitelé rozhodnuti pro kastraci, doporučuji, aby se zákrokem počkali až na dobu úplné dospělosti zvířete. Myslím, že výše zmíněná fakta (respektive negativní vlivy zde popsané kastrace v příliš raném věku) dokáží přesvědčit i další, že toto není správná cesta.
Co se týče kastrace – ano či ne, nechávám to vždy na zvážení majitele. Myslím si, že je vhodné je seznámit s klady i s riziky kastrace a je jen na nich, zda se rozhodnou do zákroku jít anebo ne.