Vývoj štěněte od narození až po stáří probíhá určitými obdobími, které jsou z hlediska jeho života velmi podstatné. Samozřejmě hlavní perioda, kde se toho děje nejvíc, je období štěněcího věku. Pes toho musí hodně pochytit, se spoustou věcí se seznámit a zpracovat je. Pojďme na takovou zrychlenou exkurzi do tohoto času.
Pokrývá období od narození do 14ti dnů věku. V tomto čase je štěňátko bez termoregulace, narodilo se hluché, slepé a je tedy plně závislé na matce. Ta mu skrze své tělo zajišťuje teplo a olizováním jeho vyměšování. Ke konci tohoto období se otevírají štěňátkům oči, ale zatím jsou schopna rozlišovat pouze světlo a tmu. Nicméně hmat a čich jim funguje hned od narození. V tomto období až 90 % času prospí a pohyb je omezený pouze na centimetry, kdy hledá místo u struků. Co už umějí velmi dobře je kňourání. To je signál pro matku, že mají hlad anebo se dostali do míst, kde je nízká teplota.
Pohybujeme se od 15. do 28. dne věku štěňátka. To postupně začíná slyšet a prořezávají se mu první zoubky. Štěňátko je stále velmi závislé na své matce, ale už zvládá přijímat i kašovitou stravu. Štěňátka pomalu začínají objevovat pohyb na končetinách a začínají první a nesmělé hry se sourozenci a s maminkou.
Je v období štěňátka asi to nejdůležitější. Většinou je rozděleno na dvě periody a sice primární socializace, která probíhá směrem k matce, sourozencům, vůči psům obecně a také k chovateli. Tato primární socializační perioda je v období mezi 4. – 6. týdnem věku. Následuje sekundární socializace a ta je zaměřena směrem k prostředí, objektům. Pohybujeme se mezi 6. – 14. týdnem věku.
V této fázi se začínají postupně střídat důležitá období odvahy a strachu, která jsou hlavním námětem tohoto článku.
Období mezi 3 – 6 měsíci věku. Většinou jsou štěňátka již v nových domovech, kde se jim majitel věnuje individuálně. Nastává velmi rychlý až překotný vývoj schopností štěňátka, nyní již mladého pejska. Učení prvních povelů, dopilování čistotnosti, … Ke konci období se začíná měnit mléčný chrup za trvalý.
Časové období 6 – 12 měsíců věku. Jedinec si hledá místo v sociální struktuře rodiny, kde žije. Mohou nastat pokusy k dominanci, neposlušnosti. Obecně mladá plemena dospívají dříve, větší a obří plemena potřebují k dokončení vývoje trochu více času.
Většinou začíná obdobím pohlavní dospělosti. Psi dospívají dle velikosti plemene kolem 6. – 9. měsíce v případě malých plemen. U velkých psů je to potom 9 – 12 měsíců. Feny dospívají s nastupujícím prvním estrem, tedy háráním, což nastává někdy mezi 6 – 12 měsíci. Nicméně některá plemena, obzvláště ta spadající do kategorie chrtů a primitivních plemen, tam se objevuje první estrus i později.
Všechny tyto periody v sobě střídají období zvýšené odvahy následujících po obdobích strachu. Je vhodné o nich něco málo vědět, protože nám pomáhají pochopit psí naturel a vhodně dávkovat a nebo naopak zpomalit postup výcviku.
Přeneseme se zpět v čase, úplně vynecháme jakoukoli domestikaci. Jsme zpět u vlků. Periody strachu jsou u psa/vlka evolucí naprogramované a slouží k jejich ochraně v divočině. V přírodě se v tomto čase vlčata dostávají mimo svá rodná hnízda. Vylézají z nor a zkoumají svět kolem. Nicméně se seznamují s okolím pod dozorem matky. Nové prostředí, zvuky a věci jsou pro ně děsivé a tím, že se drží svého rodiče, stará se strach o jejich přežití.
A vraťme se do současnosti. Periody strachu jsou i pro psa podstatné. V této době se štěňátka většinou dostávají do nových domovů. Je tam vše úplně jinak než u chovatele. Chybí matka, chybí sourozenci. Někdy je v rodině starší pes, který potom částečně nahrazuje štěněti matku – alespoň v začátku. Jindy se musí štěně upnout na smečku lidskou. Tím, že prochází strachovým obdobím, si fixuje známé a bezpečné prostředí v rodinném kruhu a svého průvodce jako ochránce.
Sama ale vnímám jako lepší, aby se štěně do nového domova dostalo ideálně před tímto poměrně důležitý předělem. V době, kdy nové podmínky přijme snáze a není to pro něj takový stres. Přiblížím, o jakém časovém období mluvím.
První období strachu se týká hlavně chovatelů a v literatuře se moc neuvádí. Je zhruba kolem 5. týdne věku a štěňátka v něm reagují poměrně choulostivě na hlučné prostředí a také na nové podněty. Neznamená to ale, že je uzavřeme do zvukotěsné ulity a počkáme, až takové období pomine. Jen trochu zpomalíme v jejich seznamování s novými věcmi, ale toto seznamování s novým stále probíhá. A ruku na srdce – 5ti týdenní štěňátka toho ze světa ještě moc neviděla.
Na první období strachu navazuje první období odvahy. To probíhá od 6. do 8. týdne. V tomto čase štěňátka rychle akceptují vše nové. Jejich pud sebezáchovy je hodně snížený, proto na ně musíme dávat pozor my. Nyní má smysl je vystavovat hodně novým podnětům – mohou poznávat nové lidi (ideální čas na návštěvu budoucích majitelů), nové psy (samozřejmě takové, které štěněti vědomě nebudou ubližovat, jsou stabilní v povaze a navíc o nich víme, že jsou zdraví a pravidelně očkovaní a odčervovaní), nová místa (návštěva zahrady, oplocené louky, jezírka, tekoucí potůčky, volná příroda,…). Je vhodné je seznámit i s dětmi. Ty totiž mají pro psy poněkud zvláštní reakce – je vhodné je štěňátkům představit. Samozřejmě ale pod dohledem, aby děti štěňátkům neublížily a někdy to platí i naopak.
Od 8. – 10. týdne (některá literatura uvádí až týden 11.) navazuje opět období strachu. Štěně by v té době mělo být ideálně v novém domově a toto období mu pomůže si ho zafixovat jako bezpečné místo. I nadále by měl nový majitel pokračovat v socializaci štěňátka, ale je vhodné volit raději pomalejší tempo poznávání nových věcí.
Na toto období opět navazuje další období zvýšené odvahy a je vhodné, aby ho nový majitel využil k učení nových věcí. Je ideální k započetí výcviku a také k další socializaci. Například návštěvy nádraží, autobusové stanice – někde kde je hodně lidí a je tam hlasito. Další seznamování s dětmi. V případě plemen, která se upravují je super dát ho do salónu, aby se obě dvě strany spolu seznámily, atd. Bavíme se o čase 3. – 6. měsíce věku štěňátka. V tomto období se také často stávají úrazy a je třeba na štěňátko zvýšeně dohlížet. Opět je citelně oslabený pud sebezáchovy, proto dohlížejte na psí hry a dívejte se, kam štěně leze či skáče. Aby například nenarazil ve vysoké rychlosti do stromu anebo nedejbože nespadlo ze skály. Vidíme, že časové rozpětí je poměrně velké a jak už to bylo i v předchozím případě, opět na něj navazuje další období strachu.
To je mezi 6. – 8. měsícem. Většinou u malých plemen nastává časněji, u větších plemen je to později. Opět se vyplatí snížit tempo poznávání nového a buďme psovi oporou – v případě, že si neví rady v některých situacích, poskytneme mu prostor – aby si situaci spolu s námi obhlédl a pomůžeme mu ji správně vyřešit. V tomto období vznikají také neurózy směrem k dětem, je třeba dávat pozor, aby pejskovi neublížily.
Existuje ještě jedno období strachu, v některé literatuře pravda vynechávané. Anebo ho autoři spojují s předchozím obdobím. Je mezi 9. – 14. měsícem a souvisí s pohlavní dospělostí. Ta u velikostně malých plemen nastupuje dříve a u velkých plemen později. Souvisí tedy s vyplavením pohlavních hormonů. Jde spíš o majetnickou periodu, období zvýšeného hlídání svých zdrojů a někdy i celé rodiny vůči jiným psům.
Zmínila jsem výše. Považuji za vhodné periody zvýšené odvahy použít k socializaci a poznávání nových věcí, lidí, psů a okolí. Lépe se učí novým věcem a je fajn výcvik v takovém čase rozumně podpořit. Dovede to pejska dál a v navazujícím období strachu potom upevníme to, co jsme v této zvídavé periodě začali. Pejsek se tak cítí komfortně a my upravujeme tempo jeho potřebám. Tou negativní věcí je zvýšená nutnost dávat na psa pozor, úrazy v tomto období jsou velmi časté.
Určitě se vyplatí tato období ve vývoji psa znát. A souhlasím i s jedním zde citovaným autorem, lze je efektivně použít k výcviku, abychom psa nepřehltili a naopak zase nedeprivovali v období zvýšeného učení.
Osobně mi seznámení, respektive rozšíření mých znalostí o těchto obdobích ledasco objasnilo a také mne nasměrovalo k úpravě svých chovatelských podmínek. Ale vezměme to popořadě. Objasnil mi to fakt, proč si tři z mých odchovanců (z různých vrhů) zlomili nohu v časově téměř podobném období. Nacházeli se v období odvahy a protože nebyli dostatečně opatrní k sobě samým, nastala tato nepěkná situace.
A úprava chovatelských podmínek? Běžně jsem štěňátka dávala ve věku 9ti týdnů s pocitem, že tím, že tráví v rodinném kruhu více času, tak jim prospívám. Jasně, každý vývoj každého štěněte je individuální. Nicméně ve světle výše zmíněného mi přijde lepší je dát v období, kdy to moc neřeší, než je vystavovat většímu stresu. Přemýšlela jsem i opačně, zda je nedat až ve věku 12ti týdnů. Ale zde jsem narazila trochu na své svědomí. Tím, že jsem již něco odchovala, vidím, že po cca 9 – 10ti týdnech jim již jako smečce štěňátek dohromady nemám co nabídnout. V tomto věku již potřebují, aby se jim každému věnoval člověk individuálně. Což ve smečce 5-8 štěňat je trochu nereálné. Líp je jim v tomto v novém domově, kde se na ně těší, stejně tak i na společné kroky a výcvik.
A jak situaci vnímáte vy? Budu ráda, když se o své dojmy podělíte – napište mi na terezie.valcikova@psinfo.cz . Těším se na vaše reakce.