Od tradičního chovu k udržitelnému rozvoji plemen: Lekce od Sepala

Na světě existuje mnoho oblastí, kde se věda a každodenní život střetávají, a jednou z nejzajímavějších je oblast genetiky. Genetika, ačkoliv se může zdát jako abstraktní koncept, má bezprostřední dopad na mnohé aspekty našeho života, od zdraví po chov zvířat.

Imaginární příběh

Představme si malou vesničku na severu, kde chovatelé psů udržují tradici chovu sibiřských huskyů, kteří jsou nejen krásní, ale také neocenitelní pro jejich schopnost táhnout saně v drsných zimních podmínkách. V této vesnici žije starý chovatel, který má své psy nejen jako pomocníky, ale i jako členy rodiny. Po desetiletí se snaží zachovat čistotu plemene a zároveň zajistit, aby jeho psi byli zdraví a silní. Jak toho dosahuje? Používá principy populační genetiky.

Populační genetika se zabývá studiem frekvence a interakce alel (různých forem genu) v populaci. V praxi to znamená, že chovatel musí pečlivě vybírat, které psy křížit, aby se zabránilo genetickým chorobám a zároveň se zachovala genetická rozmanitost. Je to trochu jako když se snažíte udržet zdravý ekosystém v lesním porostu; pokud máte příliš mnoho stejných stromů blízko sebe, celý les může snadno podlehnout chorobám. Stejně tak, pokud se psi příliš často kříží v rámci úzkého genetického poolu, může to vést k dědičným problémům.

Starý chovatel si uvědomuje, že aby jeho psi zůstali zdraví, musí se neustále učit a adaptovat. Studuje rodokmeny svých psů, konzultuje s genetiky a snaží se najít optimální rovnováhu mezi udržením plemenných charakteristik a prevencí genetických problémů. Jako zkušený zahradník, který pečlivě vybírá, které rostliny zasadí vedle sebe, tak i chovatel pečlivě plánuje, které psy spolu zkříží.

V naší příběhové metafoře, vesnice představuje malou genetickou populaci. V takovém prostředí může nevhodný výběr jedinců pro chov rychle vést k nárůstu nežádoucích genetických vlastností. Starý chovatel je jako moudrý správce této genetické zahrady, který pečlivě vybírá, jaké geny se mají dále rozvíjet.

Tento přístup k chovu není bez výzev. Vyžaduje hluboké znalosti genetiky, trpělivost a předvídavost. Někdy může být těžké najít vhodného partnera pro křížení, zejména v izolovaných nebo malých populacích. Navíc, příroda je vždy plná překvapení, a i když chovatel pečlivě plánuje, výsledky nejsou nikdy zaručeny.

Věda o populační genetice nabízí cenné nástroje pro chovatele, jak zachovat a zlepšit genetické zdraví svých psů. Je to příklad, jak hluboké pochopení přírodních zákonů může vést k lepším rozhodnutím v reálném světě. Starý chovatel a jeho psi jsou jen jedním příběhem, ale odráží širší principy, které se mohou vztahovat na mnoho oblastí našeho života. Výzvy a strategie populační genetiky jsou nejen fascinující, ale také připomínají, jak je důležité pečovat o genetické zdraví a rozmanitost – ať už jde o les, zahradu nebo naše čtyřnohé přátele.

A nyní realita

Článek od J. Jeffreyho Bragga na téma „Populační genetika v praxi: Principy pro chovatele“ zdůrazňuje, jak je důležité, aby chovatelé psů začali aplikovat principy populační genetiky do svých chovatelských praktik. Bragg uvádí, že ačkoli populační genetika existuje již téměř století, její využití v oblasti chovu psů je stále na počátku. Přesto je tato disciplína pro chov velmi relevantní a může přinést zdravější způsoby chovu než škodlivé metody příbuzenského křížení a selekce, které jsou nyní běžně praktikovány.

Bragg zdůrazňuje potřebu, aby chovatelé přemýšleli v termínech populací, vnímali každé plemeno geneticky jako populaci a každého chovatele jako ochránce tohoto plemene ve spolupráci s ostatními. Článek navrhuje několik zásad pro chov v 21. století, které Bragg sestavil na základě svých zkušeností s projektem Seppala Siberian Sleddog.

Také zdůrazňuje, že ne každé opatření doporučené v článku může být možné nebo vhodné pro všechna plemena, a že chovatelé by neměli být k těmto praktikám nuceni vládními či klubovými nařízeními. Místo toho nabádá chovatele, aby, pokud se obávají příbuzenského křížení, dědičných nemocí a nedostatku genetické diverzity, zvážili implementaci některých z navrhovaných principů, které se ukázaly jako užitečné v projektu Seppala Siberian Sleddog.

Pozor, nejedná se o překlad. Spíše je to shrnutí článku a výpis myšlenek, které se jím prolínají. Originál v angličtině je dostupný pro každého a je dostupný na: https://www.seppalakennels.com/articles/population-genetics-in-practice.htm

Do textu se snažím svými myšlenkami zasahovat minimálně. V případě, že chci něco dodat anebo upozornit na jiný pohled na věc, je tento můj příspěvek označený kurzivou.

Tématu Populační genetiky je věnována i značná část přednášky Nauč se znát rodokmen. Nyní k dispozici v PsInfotéce (záznamy webinářů ke shlédnutí) >>>

Rady pro chovatele

Je jich celkem dvacet. Některé lze velmi snadno aplikovat, u jiných člověk musí více přemýšlet nad možností je zabudovat do své chovatelské praxe. A asi dvě z mého pohledu řadím mezi hudbu budoucnosti aneb tam, kam se většina plemen zatím nemá šanci se dostat.

1. Balanc mezi psi a fenami

Přibližně stejné číselné množství psů samců a fen by mělo působit v chovu. Dejme jako chovatelé šanci prosadit se i těm méně známým psům v rukou začátečníků.

Je nerozumné stále dokola a dokola používat menší a menší množství psů a fen do chovu (jeden z případů kam to vede je Popular sire syndrom).

Jakýkoli disbalance mezi psi a fenami automaticky omezuje efektivní velikost populace. Do příští generace by mělo přispívat mnoho psů a mnoho fen – týká se to jak populace jako celku, tak populace uvnitř chovatelských stanic.

„Chápu, že v momentě neomezeného místa k chovu psů, zajištěných financí pro jejich rozvoj a správu velké chovatelské stanice, je snadné říkat tuto poučku. Ale v reálných podmínkách chovu psů v ČR, kdy většina z nás má omezené možnosti – jak z hlediska prostoru, možností člověka anebo rodiny a financí je vlastnění velkého počtu psů docela oříšek.“

2. Vyvarujte se incestnímu páření

Chovatelům doporučuji nedělat incestní spojení, příbuzenskou plemenitbu a liniovou plemenitbu.

Je malá omluva v případě, že příbuzenská plemenitba není ve 4 generacích, ale pokud vám to rozmanitost rodokmenu dovolí, stanovte si hranici dále. Pátá či sedm generace bez příbuzenské plemenitby je lepší cíl.

„Co se týče incestního páření či páření jedinců v blízkém příbuzenském vztahu, je to nedoporučováno nejen mezinárodními kynologickými organizacemi, ale většina klubů se k takovým spojením staví také vysoce negativně. A nejde jinak, než s tím souhlasit. „

3. Rozumějte a monitorujte Fx

Je vhodné sledovat rodokmen alespoň do 10 generací.

Jako chovatel si můžete vést vlastní databázi, existují na to dobré softwary. Ale co si budeme povídat, víc hlav, víc ví a je vhodnější než mít mnoho databází s nepropojenými informacemi, jednu větší, kam bude přispívat více chovatelů/majitelů a klub daného plemene. Ideálním stavem by potom byla databáze mezinárodní.

Počítat koeficient příbuzenské plemenitby Fx ze čtyř až šesti generací dává falešný pocit jistoty. Je-li možnost nechat si vygenerovat ten deseti generační, zjistíte, že se najednou pohybujete v úplně jiných číslech.

Proč deset generací? Toto číslo je chápáno jako celosvětově uznávaný standard pro srovnávání v rámci plemene. Nejen psů, ale i jiných zvířat, například koní anebo skotu.

„Požadavek, aby Fx nebylo větší než průměr populace je přežitek a naprostý nesmysl. Jednat z toho důvodu, že většina chovatelů ani chovatelský klub nezná aktuální průměrný koeficient příbuzenské plemenitby ve svém plemeni či variantě plemene, jednak proto, že se ani ročně nejenže nepočítá, ale ani nikde neuvádí. Z hlediska doporučení autora Dr. Bragga je každý chovatel zodpovědný za své odchovy a svůj způsob chovu. A mít koeficient příbuzenské plemenitby Fx jako nejnižší číslo se mu v chovu osvědčilo. „

4. Dávejte pozor na trendy v Fx

Chovatelé by se měli snažit pochopit, jaká je pravděpodobná průměrná hodnota Fx v 10 generacích u jejich plemene a snažit se udržet svůj chov hluboko pod touto úrovní. V opačném případě se bude Fx zvyšovat stabilně každý rok a plemeno se začne potýkat s větším či menším zatížením z hlediska Inbrední deprese.

5. Kalkuluj počet unikátních předků

Databáze a rodokmeny by měli být použity ke studiu počtu unikátních předků známého rodokmenu

Na mysli je počet aktuálních ukazujících se individuálních předků v rodokmenu.

Teoretické číslo bývá často astronomicky jiné než skutečný stav. To je dáno tím, jak plemeno vznikalo ve svém počátku. S tím moc neuděláme.

Pro každé spojení by měl chovatel zjistit individuální předky pro psa, fenu a použít je k dosažení potenciální diverzity – zvýšit počet individuálních předků NESPOLEČNÝCH u obou rodičů

Tento postup dramaticky zvýší genetickou hodnotu spojení a odliší super spojení od klasických spojení.

6. Seznamte se s genetickým zatížením plemene, ale nebuďte jím příliš posedlý

Genetická zátěž = totální soupis všech negativních genů v populaci, které mohou negativně ovlivnit fitness individuálních zvířat.

Některé geny jsou známy, jiné jsou špatně rozuměny anebo neznámé.

Genetická zátěž nemůže být jednoduše eliminována se současnými genetickými znalostmi.

Proto je třeba, aby mezi sebou chovatelé sdíleli vědomosti o této zátěži, aby se vyhnuli nešťastným a nechtěným chovatelským kombinacím.

Nemusíme být jako chovatelé zastánci nepříbuzných spojení. Nicméně je fakt, že Outbreeding zakrývá/přikryje recesivní defekty. Tím, že se spojí nepříbuzná zvířata s nepříbuznými rodokmeny efektivně zabrání tomu, aby se potkala shodná genetická zátěž dvou jedinců a to se projevilo v náchylnosti k onemocnění anebo onemocnění samotném.

Je velmi zajímavý názor Dr. Bragga na selekci samotnou. Screenig a selekce nemůže uspět jako strategie pro eliminaci genetického onemocnění. Jak eliminuje jeden defekt, ostatní zesílí a pozdější stav plemene bude horší než na začátku.

Genetická zátěž musí být známa, tolerována a spravována. Posedlost eliminací vede k problémům.

„Je to velmi nezvyklý pohled na problematiku chovu, ale do určité velké míra má smysl. „

7. Používejte analýzu rodokmenu

U každého spojení proveďte hloubkovou analýzu spojení – vypište si hlavní předky, na které je směřováno spojení. Zaznamenejte kolikrát a na které pozici se objeví v rodokmenu. Tato analýza by měla proběhnout na 6, ideálně na 8 generací.

8. Konzervujte diverzitu pro linie psa a feny

Diverzita psů se přenáší po chromozomu Y.

Diverzita fen se přenáší srze mitochondriální DNA, které se dědí vždy po linii matek.

Diverzita v těchto elementech je vzácná a proto by měla být udržena.

„Je otázkou, jak se chovatel k těmto datům dostane a jak je bude schopen použít a porozumět jim. Za mě tento bod má velký potenciál, ale v současnosti moc nevidím reálnou možnost jeho využití vzhledem k informacím, které jako chovatel mám k dispozici.“

9. Praktikujte assortativní spojení

Spojení nepříbuzných psů, kteří jsou fenotypově stejní v dané vlastnosti a ne místo toho praktikovat inbreeding. Tedy spojení jedinců stejný x ideál anebo postupné zlepšování v rámci plemene.

10. Spravujte vysoký generační čas

Proč produkovat štěňata na nedospělých a nevyvinutých jedincích, u kterých nevím, jací budou v dospělosti? Použití nedospělých jedinců v chovu není správné. Není problém počkat půl roku či rok. Na dobré se vyplatí se počkat si.

Generační čas se počítá jako (věk psa + věk feny)/2. Čtyři roky jsou považovány za minimum, lepší je pět či šest let.

11. Vyvarujte se opakovaným spojením

Nekonečné opakování stejného spojení velmi redukuje možný chovatelský potenciál jak v rámci chovatelské stanice, tak v rámci plemene.

12. Ujistěte se/ověřte příspěvek sourozenců

Alespoň dva jedinci z každého vrhu by se měli podílet na dalších generacích, polovina vrhu by byla ideální.

Když bude z každého spojení pokračovat pouze jeden jedinec, ztrácí se polovina genetické rozmanitosti a diverzity linie navždy.

13. Monitorujte Indikátory Fitness

Klíčové indikátory jsou schopnost početí, absence mrtvě narozených štěňat, váhy narozených štěňat, plodnost (% úspěšných krytí), průměrný velikost vrhu vzhledem k plemeni, přežití do dospělosti, dlouhověkost.

14. Pokuste se o vyvážení zakladatelů

Bylo by fajn pro chovatele pracovat s informacemi sahající skutečně až do počátků plemene jako takového a tedy znát příspěvek v chovu každého jednotlivého přispívatele. Ve většině případů bohužel tento požadavek není možné uspokojit. Proto chovatel namísto s příspěvkem jednotlivých zakladatelů pracuje spíše s relativními přispivateli současného plemene. Zvážit tedy velikost tohoto relativního přispívatele v daném plánovaném spojení, aby se zabránilo ztrátě některých individuálních krevních linií, které jsou velmi málo reprezentované v plemeni. Ano, není to jednoduchá práce a vyžaduje spoustu přemýšlení. Ale je klíčem k zabránění ztráty diverzity.

15. Zvažte outcross spojení

V současnosti má většina plemen uzavřené chovné knihy už to šedesát nebo stovku (někdy i dvě stovky let). Není tedy možný svěží genetický vklad do plemene už od jeho založení. Přes tuto dobu mohly působit jevy jako umělý výběr, náhodný genetický drift, efekt hrdla lahve a další formy ovlivňující genetickou diverzitu plemene.

Pokud je to možné a lze to provést, jsou doporučené importy ze země původu. Tedy u krajových plemen, kde zbytky původních populací stále zůstavají v kraji a zemi původu a jsou nezávislé na jedincích s rodokmenem. Spadají se hlavně plemena jako chrti s blízkého východu, např. Saluki. Dále zbytkové populace v Evropě a Severní Americe volně chovaných tažných psů špicovitého typu, jež jsou příbuzní moderním sibiřským huskyům, aljašským malamutům, samojedům a tak dále.

V případech malopočetných plemen, kde není možný takovýto import ze země původu bude bohužel nutné přistoupit k přikřížení podobných plemen, aby se pozastavila inbrední deprese a znovunastolila zdravá genetická diverzita. Nicméně musí se k tomuto tématu postavit otevřeně a provozovat ho nejen kynologická organizace, ale klub plemene, aby se zajistilo, že přilití krve jiného plemene nevyjde nazmar a genetická diverzita se v průběhu křížení ztratí.  

16. Monitorujte růst populace

Populace jakéhokoli plemene by měla růst kontinuálně. Náhlé změny k nadprodukci jedinců, kdy je plemeno extrémně populární a následný masivní propast, kdy o plemeno není zájem, jsou velkým nebezpečím pro zdraví plemene jako celku. Je samozřejmě naprosto nemožné se jim vyhnout anebo zabránit efektům hrdla láhve (tzv. Bottle neck). Ale i tyto jevy by měly být sledovány a popsány v současnosti než se potom zaobírat jejich dopady v budoucnosti.

Zajistiti pomalý a stabilní růst populace plemene by mělo být v zájmu kteréhokoli psího klubu jakéhokoli plemene.

17. Hledejte balancované vlastnosti

Ověřovat psi pro VYBALANCOVANÉ CHARAKTERISTIKY – zdraví, vitalita, temperament, schopnost práce, inteligence, stavba těla, typ

Hlídat celého psa, aby jeho vlasnosti byly vybalancované. A ne jen produkovat vítěze výstav a psích soutěží.

Vybalancované zvíře má vyšší potenciál pro budoucnost plemene než vysoce vyselektované, přešlechtěné zvíře vykazující přehnané znaky plemene v 1 nebo 2 oblastech.

První věc na co by se chovatelé při svém výběru měli zaměřit je dobrý pes a teprve potom začít zohledňovat specifické chovatelské požadavky.

18. Vyhněte se nezdravé chovatelské základně

Jedinec, který bez veterinárního zákroku nemá šanci na život NEMÁ v chovu co dělat!

19. Vyhněte se reprodukčním technologiím

Přirozené krytí, porod a péče o štěně je pro psy nejlepší. Je to také důležitým ukazatelem fitness.

Je lépe do reprodukce nezasahovat a nechtít podporovat neživotaschopnost těch, co se nemohou přirozeně reprodukovat.

„V podmínkách doporučení je otázkou, jak by se Dr. Bragg postavil ke krytí se psem na jiném kontinentě, kdy je z pochopitelných důvodů (cena, ubytování, přeprava feny, načasování, cena za krytí,…) výběr umělé reprodukce logickým požadavkem. Nejde jen o peníze, ale fena nemusí na transport dobře reagovat a to snižuje její schopnost a ochotnost zabřeznout.“

20. Omez umělou selekci

Umělý výběr a inbreeding zničili plemena. Není jich třeba v současnosti.

V současnosti opravdu nepotřebujeme upevňovat plemenný typ! Na tom pracovali chovatelé před námi a plemeno si jím již několikrát prošlo. To není práce pro chovatele současnosti.

Závěr

Jsme lidé a každý chováme jiné plemeno. Ale použití některých bodů si dovedu představit pro každé plemeno či chovatele, některé mi do určitých plemen nesedí (př. Jako chovatelka pudla asi těžko budu importovat pudla ze země původu, i když i tam jsem zaznamenala snahu zařadit bezpapírové jedince s typickými plemennými znaky do oficiálních registrů).

Nicméně zamyslet se a některé zkusit aplikovat pomůže vyhnout se problémům, které chov psů přináší a plemenným zátěžím, které ať chce nebo nechce, má každé plemeno. A pokud sami aplikujete jedno či více opatření ve svém chovu, tento článek splnil svůj účel.

Články zabývající se populační genetikou (genetikou na úrovni plemene jako celku) bývají hodně nepochopené anebo se jim chovatelská a klubová veřejnost záměrně vyhýbá. Nicméně poradce chovu bez znalostí populační genetiky dle mého názoru nemůže působit ve své funkci, aniž by plemeni neškodil. Je to velká zodpovědnost a bez základních znalostí není možné ji provádět ku prospěchu plemene jako celku.

Představení populační genetiky a možnost její apikace byla náplní webináře Nauč se znát rodokmen. Nyní k dipozici v Psinfotéce (záznamy webinářů) spolu s dalšími webináři >>>.

Zdroj

• Population Genetics in Practice, Principles for the Breeder – dostupné na: https://seppalasleddogs.com/seppalakennels/articles/population-genetics-in-practice.htm